Jak jsem shlédla Paříž a než mi slehla.

17. dubna 2012 v 18:32 | Annie |  Mé myš(i)Lenky
Bylo to o Velikonocích, už je to věčnost. Když jsem se vrátila, nebyla síla, nálada, chuť, nic. Paříž, no a co? Ještě jsem ani neukázala fotky rodičům. Když jsem asi po patnácti hodinové cestě autobusem z Prahy a předtím ještě další hodinovou z rodiště plus cestu metrem s šíleným kufrem vystoupila v Paříži u Eiffelovky, nic mě nenadchlo. Asi jsem očekávala, že vystoupím a budu plyně mluvit francouzsky, ač neumím ani bonžůR. O tom, že z Eiffelovy věže nebylo možné ani dohlédnout dolů, jaká byla mlha, nemluvím. Přeháním, dolů na frontu klikatící se pod věží až k Seině vidět bylo, ale dál už ani na krok.
Nevím, jestli vás zajímá krok po kroku v Paříži, tak jenom stručně. Před Invalidovnou si jenom poseďte, protože hrob mrtvého Napoleona bych raději vyměnila za živého Napoleona. U Notre Dame si vyberte tu nejrychlejší frontu dovnitř. V Latinské čtrti si dojděte na cibulačku a dejde si celý menu, protože se to vyplatí a nacpete se tak, že na to budete s láskou vzpomínat až do smrti. Rozhodně bych si tu čokoládovou pěnu dávala k obědu každý den.
A ve Versailles další fronty, tak jsme si raději poseděli s řízkama u fontán a půjčili si kola, abychom ušetřili chodidla.
A hned potom jsem si nasadila zářivě rudý baret a vyrazila do Montmartru. Nadšená konečně nějakou atmosférou a zklamaná bílými fasádami domů a nepotkáním Amélie. Vážně. Myslela jsem, že bude stejně tak červený, zelený a žlutý jako ve filmu. Ale je přesto krásný.
Monu Lisu jsem viděla taky. V obrovské tlačenici, kde jsem se málem udusila, jak se všichni snažili ji zachytit do svého fotoaparátu, přitom by udělali raději, kdyby si jí v mnohem lepší kvalitě našli na Googlu. Mě umění nic neřekne, nebo alespoň všechny ty obrazy, ale když je to zadarmo tak proč né?
A poslední odpoledne strávené procházkou okolo Seiny, výstup na Vítězný oblouk s mnohem větší viditelností než z Eiffelovky a pocitem neskutečné únavy a těšením se na zpáteční sezení v autobuse.
Nesmím zapomenout. METRO! Tam jsem se jedině cítila jako v Paříži. Opravdu. Pod Paříží! Málo turistů, hodně Francouzů. Harmonikáři hrající ve vagónech. Žádný spěch a chvilka odpočinku pro nohy. Někdo říká, že kdo nebyl v hotelu Ritz, jako by v Paříži nebyl. Ale kdo nejel pařížským metrem, tak nepoznal její atmosféru.
Fotky ukážu, vám, i rodičům. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 P€ŤULK& P€ŤULK& | Web | 18. dubna 2012 v 9:11 | Reagovat

Já byla o Silvestra a jelikož to bylo také s cestovkou, měli jsme dost podobný program jako ty a asi dalších 1487415345 miliónů turistů. Já Paříž miluji, ať se mi stane cokoliv. Když jsou fronty, tak tam jednoduše nejdu. Když je mlha, nelezu na Eiffelovku, ale co, počasí si nevybereš. My měli skvělou průvodkyni, díky které jsme čekali na Eiffelovku asi hoďku, ale to protože jsme čekali na její otevření. Pak jsme tam byli jedni z prvních a měli krásné fotky ze slunečné ranní Paříže. Když jsme odcházeli kolem se tvořili nekonečné řady, brrrr. A vůbec, po těch Vánocích to vše pořád mělo ještě takové to své kouzlo. Jak popisuješ tu hudbu, tak ta byla všude, kde jsi pohlédla, všude to vonělo. S přítelem jsme si zašli na silvestrovskou večeři, kde jsme se seznámili se spoustou lidí v restauraci a bylo to moc, moc fajn! Novoroční oběd jsme uskutečnili v nádherné Latinské čtvrti, kde se opravdu najíš za pár babek. Dali jsme si pizzu a bylo to vynikající, číšníci milí, možná až příliš. Jednou nám sprchlo u Versailles, kde jsme dovnitř ani nechtěli jít, prošli jsme zahrady a město, tam se mi to moc líbilo! Ale hrob Napoleona se mi naopak líbil, ten pocit stát takový kousek od něj stál za to, aspoň teda pro mě! :-)
P.S.: Dost mých keců, už se těším na fotky!!! :-)

2 Severka Severka | Web | 21. dubna 2012 v 21:09 | Reagovat

Díky za chválu, ještě jednu mourovatou kočku navíc máme, tak kdybyste měli k dispozici zahradu, určitě bychom se nějak domluvily :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.