7. kapitola

7. února 2010 v 19:15 | Annie |  V zajetí myšlenek
Konečně vám můžu ukázat svojí představu Caleba Sullivana (Adam Brody). Ráda bych věděla názory, jak si představujete jednotlivé postavy. :) Tak do toho.

Kapitola je hrůzostrašná. Mám momentálně slabé chvilky. Nejspíš to je tím, že jsem už od středy doma, tedy lépe řečeno v jedné společnosti lidí a asi mi chybí škola nebo co :D. (Budu to muset vydržet až do příští neděle, máme jarní prazdniny.) Jediné, co se mi líbí, je ta první část, která měla být na konci kapitoly.

Nu, snažte se to přečíst, je velmi kraťoučká, takže snad vás to neodradí od dalšího čtení mého veledíla. :)




Hledala jsem knížku na angličtinu a mezitím jsem naslouchala Nath, která se opírala o skříňky vedle a zírala do stropu.


"Já Natea asi miluji, co myslíš, Gee?" zeptala se mě a rozmáchla ruce.

Chtěla jsem jí říct, že podle toho, jak jí vidím do hlavy, bych to spíše než na zamilovanost tipovala na další citové vzplanutí, které k chudákovi Nateovi opadne, jakmile Nathalie pozná dalšího. Myšlenky se jí smotávaly do chumlu a ona byla velmi nerozhodná. Tolik jsem toužila tohle všechno jí říct. Uvědomila jsem si, že jsem se nadechla a měla jsem otevřenou pusu, a tak jsem jí raději zavřela.

"Tak na to ti, Nath, vážně nedokážu odpovědět," zalhala jsem nakonec. Za normálních okolností, by to totiž vůbec žádná lež nebyla a to na tom bylo to nejhorší.

~

Vystoupila jsem z auta a zabouchla dveře, možná hlasitěji než jsem zamýšlela. Byla jsem naštvaná. Nesnášela jsem, když jsem se s mámou hádala, ale občas to bylo opravdu nevyhnutelné - přesně jako v téhle situaci. Taky jsem nesnášela, když Karen po mně něco chtěla a já jsem to odmítala.

Nevychovaný spratek,
nadávala na mě Karen v duchu.

"Georgie, v pokoji máš šaty na večer DCS. Vyzkoušej si je a vyber si ty, které ti nejlépe padnou."

"Fajn," pronesla jsem nasupeně a dál pokračovala v cestě.

"A nemluv na mě tímhle naštvaným tónem," napomenula mě.

Mlčela jsem, nechtělo se mi rozpoutat další pitomou hádku o ničem.

Na posteli jsem měla položené troje šaty. První byly černé, dlouhé pod kolena a spodní lem byl zdoben fialovými kytičkami. Chtěla jsem si je vyzkoušet, ale neměly ramínka, takže by nešlo zakrýt označení, které jsem měla na krku - bylo mi totiž naprosto jasné, že máma po mně bude chtít vlasy vyčesané nahoru. Další měly světle růžovou barvu a vzadu i vepředu byl výstřih ve tvaru písmene V, takže jsem je také vyloučila. Poslední byly tmavě modré, ušité ze saténu, které se zavazovaly za krkem. Svlékla jsem si oblečení, které jsem měla na sobě a vyzkoušela jsem si je. Přesně mi sedly. Věděla jsem, že máma má naše míry a většinu šatů na společenské akce nechává ušít na zakázku, ačkoliv já o tom většinou ani nemám ponětí, dokud přede mnou není hotový výrobek. Otočila jsem se a shlédla v zrcadle, jestli mi není vidět tetování. Pruh látky byl naštěstí dostatečně široký, že znamení celé překryl.

Převlékla jsem se zpátky a šaty, které jsem si nevybrala - byla jsem si naprosto jistá, že by mi skvěle padly, takže jsem se nemohla vymlouvat, že mi nesednou - jsem snesla dolů. Hledala jsem Joannu, takže jsem zamířila do kuchyně.

"Ahoj, Jo," pozdravila jsem a posadila jsem se na barovou židličku u pultu.

"Ahoj," opětovala pozdrav, ale neotočila se na mě a dál krájela zeleninu.

"Kam s tímhle?" zeptala jsem se a zvedla šaty do výšky.

"Odnes je do šatny v hale," odpověděla mi při rychlé otočce a dál se zabývala přípravou večeře.

"Jasně," přikývla jsem. "Uvařila by jsi mi kávu, prosím?"

Když jsem se vrátila zpátky byl na pultu položený hrneček, z kterého se kouřilo.

"Pohádala jsi se dneska s mámou, Georgie?" zeptala se mě Joanna po chvíli ticha, kdy jsem upíjela horkou kávu a užívala si té chvíle kofeinu dostávajícího se do těla.

"Jo," přikývla jsem zkroušeně.

"Tak proto zase byla tak hrozně nepříjemná," zkonstatovala Jo. "Kvůli čemu?"

Protočila jsem oči. "Chce abych se kvůli tomu pitomému večeru DCS naučila tančit a přihlásila mě do taneční školy."

"Ty nechceš, přirozeně."

"Samozřejmě, že nechci. Mně nevadí tanec, pokud se na něj dívám."

"Chodíš tancovat do klubů," namítla Joanna.

"Já vím, já vím. To máma říkala taky. Jenže to je něco úplně jiného."

Joanna mlčela. Byla jsem za to ráda, nechtěla jsem rozpoutat další hádku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 7. února 2010 v 19:55 | Reagovat

Tanec v klubech a valčík a podobné mají k sobě opravdu daleko. :D
Moc se mi to líbí. :) Sice to bylo krátké, ale i přesto hezké. Ten začátek se mi líbil - to by byla bomba, kdyby to doopravdy řekla. :D
Já si Caleba představuji úplně jinak než Brodyho. Asi jako Gabriel z Jizvy. :D Vysoký, svalnatý, přitažlivý... Hnědé delší vlasy... :D :D Nevím no, Adam Brody mi na Caleba nepřijde tak atraktivní. :D

2 Annie Annie | Web | 8. února 2010 v 9:16 | Reagovat

[1]: Jenže nemůžeš vysvětlovat, že disco a klasické tance mají něco společného takových sucharům jako je Karen nebo Joanna. :D

3 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 8. února 2010 v 14:51 | Reagovat

Krátký,takový nedůležitý (mi to aspon přišlo ;) ale milý!:)

4 Andy Andy | Web | 8. února 2010 v 21:32 | Reagovat

:) moc pěkné .. těším se na další díl ..
jinak se mi moc líbí .. jak nám ukazuješ i postavy, jak si je představuješ a tak .. :) máš to velice promakané

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.