5. kapitola

20. ledna 2010 v 19:04 | Annie |  V zajetí myšlenek

Zdravím,
s potěšením přidávám 5. kapitolu. Psala se mi velmi dobře, tak snad to bude vidět. Jediné, co se mi nelíbí je ten závěr. Tak snad se s tím i vy nějak vypořádáte.

Na obrázku je Nathalie Sparksová (Blake Lively). Byla jsem rozhodnutá pro jinou fotografii, ale když jsem objevila tuhle, zalíbila se mi. Je přesně taková, jakou si Nath představuji. Usměvavá, optimistická, nikdy nezkazí legraci, přitažlivá a krásná. :)

Užijte si kapitolu. (Já si jdu užívat vaše povídky.)



Pomalu jsem si začala zvykat na svou novou schopnost. Hlava přestala třeštit, ale nikdy mě nepřestala bolet úplně. Jediný problém, který jsem měla byla zvětšující se skvrna na mém krku. Spíše než skvrna se to teď podobalo oku tvaru mandle. První malou tečku jsem tam objevila už skoro před týdnem a od té doby měnila tvar i velikost každou hodinou.

Navíc, když jsem se zatoulala do Nathaliiných myšlenek, potkávala jsem v nich chlapce, který se zdaleka nepodobal Calebovi. Přesto Caleb skoro každé odpoledne seděl na zídce před školou a čekal až k němu naše trojice dojde.

Využila jsem tedy svého šestého smyslu a přiměla Nathalie jednat. Nikdy se mi nelíbilo, jak spoustu kluků vodila za nos.

"S kým jsi byla včera na Washington Avenue?" zeptala jsem se. Nemohla jsem jí říct, že umím číst myšlenky. Kdyby to někdo řekl mně, považovala bych ho za blázna.
Nath na mě vytřeštila své modré oči. "Ty jsi mě viděla?" zeptala se.

"Jo," přikývla jsem a zabouchla skříňku. "Jela jsem včera s mámou autem okolo. Tak kdo to byl?"

"Kamarád," odpověděla neurčitě.

Myšlenky měla tak zmatené až se mi z toho zamotala hlava.

"Vážně?" vyptávala jsem se. "Nevypadalo to tak."

"Gee, prosím, neříkej to nikomu," prosila.

"Nechápu, proč Caleba taháš za nos. Prostě mu to řekni."

"Já vím, já vím. Jsem hrozná viď?"

"Možná by jsi s tím měla jít na léčení." Zašklebila jsem se. Viditelně si oddechla, že jsem to proměnila v žert. "Ale Calebovi to řekneš," přikázala jsem jí.

"Jasně," přikývla nejistě.

~


Po škole jsme šly společně k zídce. Nathalie byla značně nevrlá a nervózní, naštěstí byla taky odhodlaná říct Calebovi, že není jediný s kým se stýká. Jakmile jsme se s Calebem pozdravily, začala jsem jednat: "Kaylie, nepůjdeme dneska do města? Chci si koupit lesk na rty a navíc máma dneska pozvala všechny dámy z DCS, aby vyřídily všechno ohledně té jejich akce. Nemůžu se tam ukázat do doby než skončí a všichni odejdou."

"Jasně," přikývla Kayla.

Objala jsem Nathalie na rozloučenou a skrze zuby procedila: "Řekni mu to." Zatímco ona mě nazvala zrádce a dokud jsme s Kaylou neodešly, vrhala na mě vražedné pohledy a byla bílá jako stěna.

~

Seděla jsem s Kaylou v čínské restauraci její mamky a dělaly do úkoly, které jsme měly na společné hodiny.

"Nezdála se ti Nathalie odpoledne divná?" zeptala se, když jsme dodělaly úkol z historie.

"Včera jsem jí viděla s nějakým klukem a přinutila jí, aby řekla Calebovi pravdu," vysvětlila jsem.

"Fakt?" Kayla na mě vykulila oči úžasem. "Ta je neuvěřitelná." Zasmála se.

"Já vím. Kdy z toho vyroste?" zeptala jsem se. Nathalie byla z nás tří suverénně nejvyšší a nevyrostla už dobré dva roky, jak si před několika měsíci stěžovala.

"Má to holt spočítané na celý život." Smála se Kayla a já se k ní přidala.

Zvonění mobilu mi radost překazilo. Jako kdybych četla myšlenky i na dálku, tušila jsem, že to bude máma.

"Georgie?" ozvala se hned, jak jsem zmáčkla tlačítko se zeleným telefonem, mobil jsem ani nestihla přiložit k uchu.

"Ano, mami? Jsem u Kayly." Ušetřila jsem Karen dalšího vyptávání.

"Fajn, doufám, že se brzy vrátíš domů."

"Jsem na odchodu. Dělaly jsme úkol z dějepisu."

"Pošlu pro tebe Joannu," řekla a než jsem stihla namítnout, že pojedu autobusem, zavěsila.

Po patnácti minutách, kdy jsme si povídaly s Hayley, jedinou servírkou
v podniku, zacinkal zvoneček nade dveřmi a do restaurace vešla Joanna. Spěšně jsem si sesbírala všechno svoje učení, rozloučila se s Kaylou a vyšla ven. Před restaurací stál malý křiklavě zelený Volkswagen Brouk, kterého Joanna dostala od mých rodičů, aby se mohla pohybovat po městě. Na místě spolujezdce seděla Amelie. Otevřela jsem dveře a pokynula jí, aby si sedla dozadu. Naštvaně se zvedla a přesunula se.

Oproti malému Oliverovi jsem si s Amelií skoro vůbec nerozuměla. Byla tolik podobná chováním naší matce. Vždy dokonale upravená, všechno měla dokonaleji seřazené a ještě dokonaleji naplánované. Po otci zase zdědila chytrost a inteligenci. Byla dokonalé dítě zapadající do Garden Village jako poslední dílek skládačky.

"Nestavíme se ještě pro kafe a koblihy?" zeptala jsem se Joanny.
"Jestli se chceš vyvarovat setkání s dámami charitativní společnosti, můžu tě ujistit, že většina z nich už odjela. Nicméně capuccino a muffin s kousky čokolády neodmítnu," řekla Jo s úsměvem. Zastavily jsme před malou kavárnou.

"Dojdu tam." Otevřela jsem dveře od auta.

Řekni, že by sis taky něco dala. Tak řekni to! křičela na sebe Amelie.

"Chceš taky něco, Am?" zeptala jsem se.

"Vanilkové latté bez cukru a koblihu s čokoládovou polevou," objednala si a překvapeně na mě hleděla. I mě to překvapilo. Chtěla to samé co já.

Rychle jsem koupila dvě latté a jedno capuccino, několik muffinů a koblih. Vzala jsem i Oliverovi. Tohle jsem zřejmě zdědili všichni McKayovi děti. Milovali jsme koblihy a kávu - v případě Olivera zatím pouze horkou čokoládu a kakao.

"Nevěděla jsem, že máš ráda vanilkové latté stejně jako já," řekla jsem Amelii, když jsem se vrátila do auta s nákupem a podávala jí kelímek s horkým nápojem.

Sestra jen pokrčila rameny.

Cestou domů jsem se zapřemýšlela. Možná není tak špatné znát něčí myšlenky. Třeba si budu konečně s Amelií rozumět a staneme se opravdovými sestrami a ne jen spolubydlícími v krásném, velkém domě, které se naschvál míjí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tonks Tonks | Web | 20. ledna 2010 v 20:36 | Reagovat

nuž, prešla som teraz všetky kapitoly a zatiaľ to vyzerá zaujímavo. som naozaj zvedavá, čo znamená tá škvrna na jej krku, prečo nepočuje calebove myšlienky a prečo vlastne tie myšlienky počuje :) len tak ďalej ;)
ps: samozrejme, budem veľmi rada, ak si ma pridáš do obľúbených stránok :)

2 Andy Andy | Web | 21. ledna 2010 v 15:57 | Reagovat

mhmm!! :D Sláva! :D Další kapitovala! :)
Doslova jsem ji zhltla .. a nyní očekávám další kapitolku! :D Tak šupito presto!! :)
zatím velice zajímavé .. jsem zvědavá, co se bude dít . :D a ta skvrna mě začíná děsit ..

3 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 22. ledna 2010 v 16:29 | Reagovat

pěkné!:)

4 Renesmee C. Renesmee C. | Web | 22. ledna 2010 v 18:04 | Reagovat

No konečně už bylo načase... jdu číst :D

5 Livien Livien | Web | 24. ledna 2010 v 9:08 | Reagovat

To je krásnééé, tyyyjo. Já už chci další. Málokdy se začítám někomu do kapitolovek, ale tohle se čte tak hezky.
Už se opravdu moc těším :))

6 Hanickab Hanickab | 27. ledna 2010 v 11:00 | Reagovat

*líbí se mi*  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.