4. kapitola

10. ledna 2010 v 17:53 | Annie |  V zajetí myšlenek
Tak jak se máte před uzavíráním známek k pololetí? Já celkem bledě, jsou to samé písemky a zkoušení a písemky. Celé dnešní dopoledne jsem strávila nad literaturou a mezitím jsem nenápadně psala 5. kapitolu, kterou už mám skoro dopsanou. :)

Tahle kapitola je hodně kraťoučká a vůbec nic vám nenapoví, stejně jako ta další. Budete si muset ještě chvíli počkat. Snad už se konečně dostanu k tomu mému osudovému okamžiku, který plánuju snad celé měsíce.

Užijte si ji. :)


Vstoupila jsem do domu a zabouchla dveře. Rozhodla jsem se, že se v tichosti uklidím do pokoje, abych se vyvarovala výslechu. Podrbala jsem se na místě, kde mě před chvíli Caleb pohladil.

Šla jsem po schodech, když jsem uslyšela: "Georgie, někdo na tebe čeká v obývacím pokoji," volala na mě Joanna.

Zdvihla jsem oči ke stropu a otočila se zpátky. Čekala jsem, že to bude máma, která mě bude vyslýchat. Joanniny myšlenky mi nenapověděly. Šla si za svou prací a mě si nijak zvlášť nevšímala.

U okna v obývacím pokoji stál asi dva metry vysoký a blonďatý chlapec.

"Danny!" zakřičela jsem, rozeběhla se k němu a pověsila jsem se mu na krk - doslova - stála jsem pouze na špičkách. "Co tu děláš? Nemohl jsi dát vědět předem, že konečně přijedeš?"

"Milé překvapení, co?" zeptal se s úsměvem.

"To jo."


Rozcuchal mi vlasy. "Evropa mě přestala bavit, tak jsem se vrátil zase domů."

Daniel byl můj nejlepší kamarád. Bydlel několik domů od nás a já ho vždycky brala jako velkého staršího bratra. Byl o čtyři roky starší než já. Vysoký, svalnatý a velmi pohledný. Momentálně pracoval v Londýně, kde sídlila firma jeho otce.

Do místnosti vstoupila máma. "Georgie, už jsi tady. To jsem ráda. A Danieli, vítej zpátky. Nechceš zůstat na večeři?" zeptala se se svým dokonalým úsměvem.

"Moc rád, Karen. Děkuju," odpověděl jí zdvořile Danny.

~

V jídelně bylo po celou dobu večeře téměř úplné ticho. Jen občas se matka nebo otec zeptali na něco Daniela nebo mých sourozenců.

Cinkání příborů pomalu utichalo, jak všichni dojídali. První, kdo se začal vrtět na židli byl Oliver.

"Můžu už jít do pokoje, mami?" zeptal se, když jsem i já položila příbor na talíř.

"Ne, Olivere, ještě přijde dezert a dnes večer tu je s námi host. Zůstaň sedět!" přikázala mu Karen.

Joanna rychle přispěchala do pokoje a odnesla všem talíře.

"Zúčastníš se také večera DCS, Danieli?" zeptala se Karen.

DCS byla zkratka pro dámskou charitativní společnost, ve které byly naše matky členy. Pořádala různé charitativní akce a večer DCS se konal vždy na konci roku, kde se vyhodnocovali všechny klubové úspěchy.

"Ne, Karen, otec mě ještě na několik dní posílá do Londýna," odpověděl Danny.

Zklamaně jsem sklopila hlavu. Měla jsem štěstí, že na téhle akci bude alespoň Nathalie.

Daniel, stejně jako já a Nathalie, nesnášel Garden Village. Bylo zvláštní, že někteří lidé do téhle čtvrti nezapadali. Jiní - jako třeba moje čtrnáctiletá sestra Amelie - se sem naopak skvěle hodili a byli na to náležitě pyšní.

~

Poté, co Danny opustil náš dům, jsem se vydala do svého pokoje. Pustila jsem si písničky, ležela na posteli a dělala domácí úkoly. Měla jsem jich víc než všichni ostatní, protože jsem musela dohnat všechnu látku, kterou probírali minulý týden.

Neustále mě něco svědilo na krku. Vstala jsem a podívala se do velkého zrcadla orámovaného černě natřeným dřevem, které stálo vedle malé komody stejné barvy. Místo, kde jsem se stále škrábala bylo celé zarudlé od mých dlouhých nehtů. Když jsem se podívala blíž, což bylo celkem obtížné, protože jsem musela použít ještě malé kapesní zrcátko, abych na krk zezadu viděla, všimla jsem si malé černé skvrny.

Odešla jsem do koupelny, která patřila k mému pokoji, a pod horkou tekoucí vodou v umyvadle jsem si krk umyla. Zkontrolovala jsem krk v zrcadle v koupelně. Místo, kde jsem si omývala kůži, bylo zarudlé od drhnutí, černá skvrnka tam stále byla. Nechala jsem to být, třeba se to smyje později.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 10. ledna 2010 v 18:26 | Reagovat

To nebude obyčejná skvrna! Určitě jí něčím nakazil! :D
Ale moc pěkné. :) Škoda, že Daniel nebude na tom veččírku. :(

2 Verrone Verrone | Web | 11. ledna 2010 v 17:12 | Reagovat

Ahojky. Spřátelíš blog?

3 Renesmee C. Renesmee C. | Web | 12. ledna 2010 v 18:40 | Reagovat

No koneně to byla doba... už jsem nějak zapoměla co bylo v té třetí :D

4 Andy Andy | Web | 14. ledna 2010 v 16:26 | Reagovat

mhmmm .. :D moc pěknééé!!§ Už se těším na další díl!! :)
A přesně tak píše Eliota! :D To není obyčejná skvrna!!! :D To je jasný!! :D

5 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 14. ledna 2010 v 21:24 | Reagovat

hm fakt to nic nenapovědělo:D proto rychle další nášup!:)

6 ChoCoLaTe GiRl♥ ChoCoLaTe GiRl♥ | Web | 15. ledna 2010 v 22:54 | Reagovat

Ahojda zvu tě ke mně na blogísek,máš kvásnej bloček jen tak dále :D

7 KikuSs.Do KikuSs.Do | Web | 16. ledna 2010 v 16:13 | Reagovat

Ahojky,krasny layout,spřateluješ :-O  ?

8 Black Black | Web | 19. ledna 2010 v 17:15 | Reagovat

Tohle nevypadá vůbec špatně čéče, slušný začátek povídky/přběhu, líbí se mi to..jen tak dál;)

9 Livien Livien | Web | 24. ledna 2010 v 9:03 | Reagovat

Zvláštní.....toto bych nečekala.
Píšeš neuvěřitelně lehce. Skoro mě mrzí, že před sebou mám už jen jednu kapitolku a budu si muset čekat na další :) No nic, jdu se na ní vrhnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.