Spojení pevné jak kámen

11. října 2009 v 18:06 | Annie |  Jednorázové povídky

Úplně jsem zapomněla, že jsem ještě nezveřejnila svojí povídku, která byla ve 3. kole soutěže u Tonks. Celkem se mi líbí, tak snad se bude líbit i vám. ;)




Dívka seděla v okenním výklenku a sledovala dění venku za oknem. Pod holými stromy se prohánělo ve větru listí. Už z dálky spatřila postavu zahalenou v dlouhém černém kabátu a dívka si znovu hlasitě povzdechla.

"Co pořád vzdycháš, Cisso?" zeptala se její starší sestra.

"Nevzdychám," zalhala Narcissa.

Bellatrix přešla od psacího stolu k oknu a vyhlédla. Stejně jako sestra spatřila onoho muže.

"Tak pro něho vzdycháš?" zeptala se s úšklebkem na rtech.

"Ne," zalhala znovu Narcissa. "A nevzdychám."

"Líbí se ti?" zeptala se Bella a posadila se do výklenku k sestře.

"Říkala jsem ti že ne," odpověděla sestra a tváře jí lehce zrůžověly.

"Neumíš lhát, Ciss," řekla jí sestra a pohladila její momentálně horkou tvář. "Tak líbí?"
Narcissa přikývla. "Líbí."

Bella se usmála a když zjistila, že jejich návštěva je už u domu, rozeběhla se na chodbu a zavolala domácího skřítka, aby šel hosta přivítat.

"Vítám tě, Luciusi."

Zaslechla Narcissa sestru, seskočila z výklenku a posadila se do křesla. Když jejich host vstoupil do salónku, postavila se a na pozdrav se mírně uklonila.

Chvilku se Bella vyptávala Luciuse, jak se mají Malfoyovi a stále více se oddalovala zdvořilostní konverzaci.

"Bello," sykla Narcissa, ve chvíli, když už i jí přišly nevychované sestřiny otázky.

"Co je?" zeptala se nechápavě Bella.

Blonďatý chlapec v tichosti sledoval jejich hádku.

"Myslím, že Luciuse obtěžují tvé otázky."

"Obtěžují? Tak si s ním povídej sama, když tvé srdce po něm touží," řekla dotčeně Bellatrix.
Lucius pozvedl hlavu a zadíval se na Narcissu.

Bella si jeho reakce všimla. "No, ano," odpověděla na jeho nevyřčenou otázku. "Právě se mi přiznala."

Narcissa se zvedla z křesla a nasupeně odešla do svého pokoje.

~

Malá skřítka právě vešla do salonku a na okenním výklenku byla usazená dívka s hustými vlnitými vlasy. Potichu se postavila na špičky a podívala se na co slečna Bellatrix kouká dolů. Venku za oknem stála slečna Narcissa a Lucius Malfoy.

Blonďatý chlapec dívku pohladil po tváři a něco jí povídal.

Aranel se ještě více postavila na špičky a čajem, který pro Bellatrix nesla, polila slečně šaty.
Dívka hlasitě vyjekla, když se její kůže dotkla horká voda. "Dávej pozor!" okřikla skřítku.

"Omlouvám se, slečno Bello." Spěšně řekla Aranel a utírala šaty kusem hadru, který měla ovázaný kolem těla.

"Nech toho!" okřikla Bella skřítku znovu.

Aranel se postavila zpříma a čekala až dostane trest.

"Běž mi z očí. Zmiz!" zasyčela Bellatrix a vyhlédla z okna. Před domem už nikdo nestál.

~
Pro Bellatrix bylo dlouhé čekat až se její sestra vrátí z procházky s Luciusem. Celé odpoledne přecházela po domě, vykukovala z oken, obtěžovala všechny okolo a byla nepříjemná.
"Matko, kde Cissa vězí?" ptala se za den již poněkolikáté.

Druella Blacková byla ovšem v sedmém nebi. Nic pro ni nebylo drahocennější než, že její dcera si vyšla s chlapcem, který by jí mohl být později manželem.

"Bello, nech sestru být, až přijde, tak přijde."

"Nejsou spolu už moc dlouho na první samotné setkání?" ptala se Bellatrix. Záviděla sestře. Také si přála potkat první lásku, nebo třeba i poslední. Tak moc jí záviděla.

~

Stejně tak jako to první odpoledne, kdy si Narcissa vyšla s Luciusem Malfoyem, čekala Bella, až se sestra vrátí, každý den. Narcissa s Luciusem utekli.

Druella si s tím ovšem nedělala žádné starosti. Její dcera se přece vdala a o to jí celý život šlo. Vdát dobře své dcery. Když se tuto zprávu dozvěděli, byla štěstím bez sebe a jen čekala, až se Narcissa vrátí do domu Malfoyových a ona ji bude moci navštívit.

Týdny se měnily v měsíce a podzim se proměnil v chladnou zimu. To už i matka měla starost, kam její dcera složí v zimních nečasech hlavu. Očekávaně vyhlížela s Bellatrix každou sovu, která proletěla okolo oken domu.

Jednoho pozdního odpoledne, když i sluníčko dávalo prvnímu březnovému dni dobrou noc, na okno v salonu zaťukala zobákem sova. Bella se okamžitě rozeběhla k oknu a maličkého puštíka pustila dovnitř. Rychle mu odvázala z nohy kousek složeného pergamenu, a když dopis rozevřela spatřila sestřino elegantní písmo.

Spolu s matkou se okamžitě navlékly do zimních kabátů a vydaly se na cestu k velkému a přepychovému sídlu rodiny Malfoyových. Netrvalo dlouho a byly uvítány do malého útulného salonku.

Narcissa seděla v jednom z křesel, v obličeji byla velmi pohublá navzdory tomu, že pod šaty se jí kulatilo bříško. Dlouhé blonďaté vlasy měla rozpuštěné a okolo ramen měla přehozený šátek.
"Cisso," vykřikla Bella a rozeběhla se k sestře. Pevně ji objala. Podívala se na břicho a pak do její tváře s tázavým výrazem.

"Nedívej se na mě tak," napomenula ji a šátkem ještě více zahalila své ruce.

Skřítek v tichosti donesla tři šálky čaje. Narcissa se pro jeden z nich natáhla a hedvábný šátek jí sklouzl po rameni. Konečně matka a sestra viděly, proč své paže tolik schovávala. Byly na nich obrovské nafialovělé modřiny jako obtisky něčích rukou.

"Cisso," vyjekla zděšeně Bellatrix. "Co se ti to stalo?"

"To nic." Rychle se snažila zakrýt modřiny šátkem.

"Nic? Vždyť máš všude modřiny. To ti udělal on?"

"Nevšímej si toho, Bell," okřikla ji Narcissa.

~

Na okenním parapetu seděla dívka, která se tak brzy stala matkou. Bylo léto, ale ona byla oblečená do teplého svetru. Po tváři jí stékaly slzy. V duchu si nadávala, jak hloupá byla, že se zamilovala do muže, který jí rád neměl. Slané kapky dopadaly na její svetr a bílou noční košili, kterou už dlouho nesundala. Od narození svého syna. Toho, který jí udržoval při životě. Otevřela okno a dovnitř nafoukal teplý vítr. Nahýbala se přes okraj a přemítala, jak moc by se zranila, kdyby spadla. Naposledy nasála vzduch do plic a rozhodnutá se pustit parapetu a skočit. V tu chvíli proťalo ticho hlasitý křik malého miminka. Rozeběhla s k dřevěné kolébce a děťátko vyndala.

"Neboj se, dráčku, maminka je u tebe. Nikdy tě neopustím. Budeme spolu," mumlala a svou přítomností dítě uklidnila.

Byl její život, stejně tak jako potřebovala vzduch potřebovala i jeho. Konečně našla někoho, koho milovala a kdo ji bude milovat stejně. Její manžel pro ni nebyl ten pravý. Nikdy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marťa Marťa | Web | 11. října 2009 v 18:20 | Reagovat

Mě se ta povídka líbí. Je hezky napsaná, čtivá.. i když na mě možná příliš jednoduchá. Ale v jednoduchosti je krása :).
Tady je přesně vidět, jaký je Lucius zbabělec.. a Narcisa (sice často ustrašená),jako jedna z mála čistokrevných čarodějek dokáže milovat..
PS: Máš to tu fajn, ještě se tu stavím :)

2 Caroline Caroline | Web | 12. října 2009 v 15:52 | Reagovat

Ahoj, nechtěla by ses spřátelit?

3 Eliota Eliota | Web | 12. října 2009 v 20:42 | Reagovat

Pěkné. :) Líbilo se mi to.

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 24. října 2009 v 14:58 | Reagovat

Paráda, obdivuju ty, co dokáží napsat jednorázovky (teda jednorázovky co za něco stojí)... je plná citu a má i úžasný příběh, připadámi i hodně realistická... Ciss je skvělý námět na povídky, ale ne moc lidí (nejsem vyjímkou) to dokáže pořádně napsat... ty jsi určitě jedna z těch, co to umí a skvěle!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.