9. kapitola ~ Uklidňující slzy

4. října 2009 v 10:44 | Annie |  Kruh posedlosti
Společenská místnost byla jako obvykle v pátek narvaná k prasknutí. V místnosti panoval hluk. Rychle jsem psala, abych už to měla konečně za sebou. Chtěla jsem mít některé domácí úkoly napsané už před víkendem. Pojednání o bojích mezi obry mě nijak nebavilo a tak jsem z knihy opisovala všechno, co mělo s těmito gigantickými stvořeními alespoň něco společného.

Dopsala jsem poslední větu eseje na Dějiny čar a kouzel a knihy začala ukládat do tašky. Protáhla jsem se a rozhlédla se po místnosti.

"Lily? Lily, počkej přece," zavolal James na rudovlásku, která se mu celý týden vyhýbala obloukem. Měla by být ráda, že už na ní nehuláká přes celou chodbu: "Evansová, půjdeš se mnou na rande?", ale chová se alespoň v určitých mezích normálně. Jamesovo chování k Lily se hodně změnilo. Zřejmě si uvědomil, že je to poslední rok, co může získat její srdce, a chtěl toho naplno využít. Lily pohodila rudými vlasy a s hromadou knih odešla ze společenské místnosti.

James se otočil na své přátelé a když mu Sirius naznačil, že by měl jít za ní, zhluboka se nadechnul a odešel.

Přála jsem mu štěstí. Chtěla jsem, aby ho Lily konečně měla ráda. Nikdo nechápal, proč ho Lily vždycky odkopávala. Choval se jako pitomec, ale když se tak nechoval byl milý a pozorný. A navíc byl i hezký.

Podívala jsem se zpátky k Jamesovým přátelům. U Siriuse na opěradle křesla seděla blondýnka z pátého ročníku a něco mu šeptala do ucha. Heather, která Siriovo zpestření spatřila ve stejné chvíli jako já, div neskřípala zuby. Remus četl nějakou knihu a otáčel stránkami tak rychle, že jsem nevěřila, že čte každé slovo. Po chvilce vzhlédl a já se na něj usmála. Jeho tváře dostaly narůžovělý nádech.

~

"Další," zavrčel školník Filch na studenty před námi, aby mu ukázali lístek s potvrzením, že mohou do Prasinek.

"Tak další," pokynul nevrle rukou směrem k naší skupince.

Podala jsem mu lístek s potvrzením od rodičů. Školník přikývl a bral si lístek od Heather. Společně jsme potom počkali na Trinity a Camillu.

Po jejich odbavení jsme se vydaly na cestu do kouzelné vesničky. Okolo nás procházeli ostatní studenti, kteří se vesele povídali a těšili se až si koupí nějaké cukrovinky, upijí máslového ležáku a budou moci vyzkoušet novinky od Taškáře.

~

"Půjdeme teď do Medového ráje?" zeptala se Trinity, když jsme vycházeli z hostince u Tří košťat, abychom se na chvilku zahřáli.

Holé větve províval studený vítr a vytvářel tím ledovou atmosféru v celé vesničce. Tu a tam mrholilo nebo padaly zmrzlé kapičky deště. Bylo doopravdy chladno a nikdo se na ulicích Prasinek nezdržoval déle než bylo nutné.

"Jasně," přitakala jsem a těšila se, až si nakoupím sladkostí tolik, co mi kapsa i peníze dovolí.

Rozezněl se zvonek nad dveřmi a my vešly do sladce provoněné místnosti plné nejrůznější dobrot a studentů z Bradavic.

Začala jsem si nabírat dýňové košíčky, fondánové mušky, lékořicové hůlky a čokoládové žabky, a když už jsem si vybrala všechno, co jsem chtěla zaplatila a počkala na kamarádky.

"Můžeme jít," oznámila Heath a zatřásla se svým pytlíčkem plným dobrot.

Otevřela jsem dveře a naproti mě stál Severus.

"Sprite, mohl bych s tebou mluvit?" zeptal se.

Byla jsem překvapená. Několik týdnů se se mnou nebavil a teď si se mnou chce promluvit? Nechápala jsem jeho chování. Připadalo mi, jako kdyby se najednou ten správný Severus vrátil do svého těla a toho druhého odkopl pryč.

"Ne, nemám čas," odmítla jsem ho tak jako to udělal tolikrát on mě. Překvapeně zamrkal.

"Fajn, když myslíš," odpověděl uraženě a vešel do obchodu.

~

Cestou zpátky k hradu jsme ujídaly dobroty z pytlíků. Před nám šli James a Lily, ruku v ruce a vyměňovali si, z Lilyiny strany stále trochu nejisté, zamilované pohledy.

Kousek před nimi šel Sirius s tou blondýnkou z pátého ročníku. Neznala jsem její jméno, ale věděla jsem, že střídala kluky jako ponožky. Sirius i ona se k sobě skvěle hodili.

Pořádně jsem se rozhlédla dopředu i dozadu, nikde po cestě do Bradavic jsem nespatřila Remuse.

Šla jsem rychleji než moji spolubydlící, abych mohla dohonit Jamese a Lily a zeptat se na našeho společného kamarádka.

"Chudák Rem. Dneska je úplněk že?" zeptala se úzkostlivě Lily.

Nechápala jsem, co to mělo znamenat.

"Ano, ale neboj se o něj. Bude v pořádku," odpověděl jí.

Stáhla jsem se. Šlo tu o něco, co jsem zřejmě neměla vědět. Bylo mi jasné, že o tom budu přemýšlet do té doby, než se dozvím pravdu, ale nechtěla jsem, aby věděli, že jsem poslouchala za zády, co si povídají.

Počkala jsem tedy na své kamarádky, a pak jsem s nimi dál pokračovala k hradu.

~

Chvíli jsem zadržela dech, abych slyšela ostatní, jak potichu ve spánku oddychují. Když jsem byla ujištěná, že kamarádky spí, konečně jsem mohla vstát z postele a posadit se do výklenku u okna. Zmrzlou trávou a holými větvemi stromů províval studený vítr. Noc byla oproti dnešnímu zamračenému dni jasná a krajinu ozařoval jasný svit úplného měsíce. Čekala jsem až konečně první slza sklouzne po mé tváři a potichu dopadne na noční košili. A pak konečně přišla tu úžasná úleva. Přes slané kapičky jsem nic neviděla, cítila jsem, jak mám kůži pod očima zarudlou a bolavou od samého otírání. Z pláče mě třeštila hlava. Hlasitě jsem štkala a nemohla popadnout dech. Všechno jen proto, abych si konečně ulevila. Přes slzy jsem se snažila dostat všechen ten vztek na Severuse, který se se mnou nebaví. Bolest z toho, že jsem ztratila Jamese. Únavu z nedostatku spánku.

Mokré tváře jsem usušila rukávem noční košile a podívala jsem se dolů na školní pozemky. Mezi stromy pobíhala tři velká zvířata, jelen, pes a něco, co jsem nedokázala rozpoznat. A pak to největší z nich zvedlo hlavu a hlasitě začalo výt k luně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.