8. kapitola ~ Falešný úsměv

4. října 2009 v 10:43 | Annie |  Kruh posedlosti
Ležela jsem s očima zavřenýma a naslouchala ruchu v místnosti, neustále tu někdo chodil a potichu si šeptal s ostatními. Pomalu jsem oči otevírala, a než jsem je konečně otevřela úplně, několikrát jsem je zavřela.. Ležela jsem na pohovce ve společenské místnosti. Někdo mě ještě v noci přikryl dekou. Teď už ostatní chodili na snídani.

"Dobré poledne, Sprite," slyšela jsem pozdrav z křesla vedle pohovky. "Jak ses vyspala?" zeptal se Sirius. Pod šedýma očima měl nafialovělé kruhy, vlasy rozcuchané a košili bez kravaty.

"Vyspala jsem se dobře a copak ostatní už chodí na oběd?" zeptala jsem se a před nevyřčenou odpovědí jsem se zastyděla. Museli tady všichni chodit celé ráno po špičkách, aby mě nevzbudili. Cítila jsem, jak se mi pod kůži na tváři rozlévá horká krev.

"Vypadá to tak. Chtěli jsme tě v noci odnést do vaší ložnice, ale holky by tě neunesli a my tam nesmíme. Museli jsme tě nechat spát tady. Nechtěli jsme tě budit."

Musela jsem usnout, když jsem si povídala s Remusem a Siriusem. Až teď jsem si uvědomila, jak asi musím vypadat.

"Měli jste mě vzbudit. Teď se raději půjdu nahoru převléknout a upravit," oznámila jsem mu a zvedla se z pohovky.

"To nemusíš, takhle ti to sluší," ozval se James, sedící na opěradle pohovky.


Rychle jsem vyběhla schody do ložnice. V místnosti nikdo nebyl. Mé spolubydlící zřejmě šly na oběd beze mně. Popadla jsem čisté oblečení a zapadla do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla. Vypadala jsem podobně jako Sirius. Vlasy rozcuchané na všechny strany, ofina se mi divně zkroutila a mířila ke stropu a oči jsem měla oteklé.

Po sprše jsem hbitým pohybem hůlky vlasy usušila a svázala do culíku. Rychle se oblékla a opět seběhla do společenské místnosti.


"Kde je Heather?" zeptala jsem se svých nových kamarádů.

"Na obědě, čekají tam na tebe," odpověděl Remus, který seděl v jednom z křesel a četl si knížku. Když ke mě mluvil, ani neodtrhl zrak od stránek. Všimla jsem si, že se trošku zadrhával, když mluvil a tvář měl narůžovělou.

"Fajn, předpokládám, že vy jste už jedli. Půjdu za nimi," rozloučila jsem se a vyšla na chodbu.

Pocítila jsem lehké zachvění v žaludku. Nejedla jsem nic velkého už více jak dvacet čtyři hodin, naposledy snídani před zápasem. Zrychlila jsem, když jsem cítila z Velké síně vůni oběda. Skoro jsem běžela, jak jsem vstupovala do místnosti. Naproti mně vycházel od zmijozelského stolu Severus. Rozhodla jsem se ho ignorovat. Když jsem okolo něj procházela, rychle jsem sklopila oči k zemi a dál pokračovala k nebelvírskému stolu. Zdálo se mi, jako kdyby se mračil. Zklamalo ho snad, že ho ignoruji?

"Dobré dopoledne, Sprite," pozdravila mě Heather.
"Dobré," opětovala jsem jí pozdrav a začala si na talíř nandávat krůtí plátek a opečené brambory.

"Začala si Severuse ignorovat?" Všimla si mé nové taktiky Camilla.

"Jo," usmála jsem se na ní.

"Však on ti odpustí. Vlastně ani nevím, proč se na tebe ještě zlobí," přiznala Trinity.

"Kvůli tomu, že se bavím se Siriusem a Jamesem." Pokrčila jsem rameny.

~

V pondělí ráno se na nástěnce ve společenské místnosti objevily hned dvě novinky. Ta první byla pouze pro famfrpálové družstvo. Byl tam nový rozpis tréninků.

"Cože? To už se doopravdy zbláznil? Už teď jsme měli tři tréninky v týdnu a on tam přidá ještě další dva," stěžoval si na změny David. Všichni, kterých se oznámení týkalo nesouhlasně mručeli a stěžovali si.

Druhý lístek připíchnutý na nástěnce oznamoval na sobotu výlet do Prasinek. Těch, kterých se netýkalo první oznámení byli doslova štěstím bez sebe. James dal jeden z tréninků na sobotu. Nebylo tam žádné upozornění, že sobot, kdy jsou výlety do Prasinek se oznámení netýká.

"Skvělé, půjde se do Prasinek, už dlouho mám chuť na Bertíkové fazolky," usmívala se Heather. Chtěla dále pokračovat, ale zarazila se, když si všimla mého kyselého výrazu. "Co je?" zeptala se.

"Do Prasinek nejdu," odpověděla jsem a prstem píchla do rozpisu.

Heather na mě vykulila oči. "Pomátl se? Jediný víkend, kdy někam můžeme vypadnout a on tam dá trénink? Není snad další zápas Nebelvíru až po Vánocích?"

"To vypadá na vzpouru spoluhráčů, co vy na to?" zeptal se hloučku kolem Mark Madley.

Na snídani jsem šla v doprovodu spoluhráčů. Celou cestu mě přemlouvali, ať se Jamese zeptám, jak to bude tuhle sobotu.

"Proč zrovna já?" ptala jsem se a rozmachovala rukama.

"Ty se s Jamesem kamarádíš, nebo snad ne?" odpovídala Claire Buttonová.

"Hele, když si trošku rozepneš košili, tak určitě ten trénink zruší," přemlouval mě druhý odrážeč, Sebastian Madden.

"Dobrá, dobrá." Vzdávala jsem se. "Ale košili si rozepínat nebudu."

"Tak běž," postrčila mě ještě jednou Claire.
Posadila jsem se naproti Jamesovi a Siriusovi.

"Dobré," pozdravila jsem a začala si mazat med na topinku.

"Dobré ráno," pozdravili mě společně s Remusem unisono.

"Jamesi, myslím, že s tebou musím mluvit ohledně jedné záležitosti," řekla jsem a skousla si spodní ret. Podívala jsem se kousek dál, kde seděli ostatní.

"Co se děje?"

"Jde o to, že-." Všichni okolo se dívali na mě.

James se naklonil ke mě blíž a povytáhl obočí nahoru. "Že co?"

"Že by všichni z družstva šli rádi do Prasinek. A nikdo z nás nechápe, proč máme tolik tréninků. Nemáme snad další zápas až po Vánocích?"

Zasmál se. To mohlo být na dobré cestě. "Chci, aby jste byli pořád v té skvělé kondici, jako jste teď, proto tolik tréninků. A pokud jde o tuhle konkrétní sobotu, tak se trénink ruší. Myslíš si snad, že bych si nechal ujít jedinečnou příležitost, jak pozvat Lily Evansovou na rande?"

Usmála jsem se, ale ti co mě pozorně sledovali, museli poznat, že ten úsměv byl, než spíše radostný, smutný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.