6. kapitola ~ Předvečer všech Svatých

3. října 2009 v 20:09 | Annie |  Kruh posedlosti
Kvapem se blížil konec října. Koruny stromů Zapovězeného lesa byly obarveny do teplých tónů červené, oranžové, zlaté a hnědé. Kráčela jsem po školních pozemcích směrem k famfrpálovému hřišti s koštětem v ruce. Stala jsem se jednou ze střelkyň nebelvírského famfrpálového družstva.

"Už jdeš zase pozdě," napomenul mě James Potter, když jsem otevřela dveře šatny.

"Omlouvám se," zamumlala jsem a okamžitě si začala svlékat školní hábit. Slyšela jsem, jak se zabouchly hlasitě dveře, když James odcházel.

"Dneska má doopravdy špatnou náladu," poznamenala Katie Blueberryová ze čtvrtého ročníku, která byla střelkyní stejně jako já.

"To má," potvrdil David Lively a začal se protahovat. "Jestli dneska budeme dělat chyby, bude chtít další trénink a já už teď mám málo času učit se na NKÚ."

"Budu se snažit dát co nejvíce gólů," usmála jsem se povzbudivě.

"Fajn, jdeme na to." Otevřela dveře třetí střelkyně, Claire Buttonová a rukou nás popoháněla ven z šatny.

James zrovna přinášel na hřiště velkou bednu, v které byly schované čtyři míče určené pro hru.

Nasedla jsem na koště a čekala až se rozletím nad školní pozemky a ucítím ledový vzduch, který mi pročechrává vlasy a šlehá po tvářích. Pokaždé mi dokázal pročistit myšlenky. Vždy jsem se těšila na tenhle nádherný okamžik, kdy na chviličku zmizí všechny starosti a já se soustředím pouze na velký červený míč, který chci dostat do jedné z obručí.

Střelila jsem dnes už počtvrté branku a zaslechla pískání píšťalky odněkud zespoda.

"Poleťte už dolů," zavolal James. "Dneska jste byli doopravdy skvělý. V sobotu nás čeká první zápas s Mrzimorem a myslím, že máme velkou šanci vyhrát. V pátek večer stačí, když přijdou jen David, Katie a Sprite," dokončil svůj proslov kapitán.

"Proč jen my tři?" zeptala jsem se.

"David potřebuje ještě trošku pocvičit a vy dvě jste na to vhodné. Nepotřebuji u toho celé mužstvo," odpověděl James.

"Počkat, ale v pátek je přece večer Všech svatých," vzpomněl si najednou David.

"Ano, co oslava?" zeptala se naštvaně Katie.

"Přeci si nenechám ujít tu skvělou hostinu," mrkl na nás. "Promluvil jsem si s profesorkou McGonagallovou, které na vítězství v utkání opravdu záleží a propustí nás z posledních dvou hodin."

"To není fér," prohlásil Claire. "Poslední dvě hodiny máme lektvary." Při posledním slově se otřásla.

"No tak Claire, nebuď naštvaná, vždyť taková hodinka s Křiklanem je velmi zajímavá," poznamenal ironicky jeden z odrážečů, Mark Madley, a přitom rozmachoval holí.

"No jistě, všichni víme, že profesor Křiklan je tvůj idol. Jednou budeš mít stejný pupek jako on," opětovala mu peprnou poznámku Claire. Všichni okolo se začali smát.

"Fajn, bando, začíná se stmívat. Tak honem do šatny," přerušil vyměňování názorů James, když se Mark nadechoval, aby to Claire znovu oplatil. Otočila jsem se, abych se mohla podívat na odraz slunce v jezeře. Se stejně barevným listím se skvěle doplňovalo.

~


Dveře hlasitě zavrzaly, když jsem je otevřela a prošla jimi do nebelvírské famfrpálové šatny. V místnosti byl pouze James. Vůbec mě nepřekvapovalo, že tu byl jako první. Famfrpál miloval a nenechal si ujít ani minutku, aby mohl být zase se svou láskou. Já jsem zase chtěla být co nejrychleji zpátky v hradu, abych nepropásla hostinu.

"Ahoj," pozdravila jsem, abych ho upozornila na svou přítomnost.

"Čau," opětoval mi pozdrav a s koštětem v ruce odcházel.

Rychle jsem se převlékla do famfrpálového úboru, popadla násadu koštěte a vyšla ven.

"Když už jsi tu, můžeš vytáhnout camrál z bedny prosím?" požádal mě James.

Mlčky jsem přikývla a otevřela dřevěnou bednu, ve které byly schované čtyři míče. Vytáhla jsem ten největší, rudý.

Nasedla jsem na koště s míčem v ruce a letěla k jedné z branek, hodila camrál, a když proletěl obručí, rozletěla jsem se co nejrychleji, abych ho chytila.

"Skvěle," pochválil mě kapitán, když jsem zkoušela dávat góly zezadu.

Usmála jsem se na něj a s míčem opět v ruce jsem proletěla celé famfpálové hřiště. Moje mysl se začínala uvolňovat. Byla jsem zaměřená pouze na jeden cíl, snažila se nevnímat okolí.

O několik minut později se ke mě přidala Katie. Střídaly jsme se ve střelách na obruče a zkoušely různé triky s koštětem.

Moje spoluhráčka se najednou převrátila koštětem vzhůru.

"Kate?" Strnula jsem hrůzou a rychle přelétla prostor, který nás od sebe odděloval.

Ve stejnou chvíli se Katie obrátila s úsměvem na tváři. "Viděla si to? To bylo…skvělý." Rozesmála se. "Hej, Jamesi, viděl si to?"

"Jasně že viděl. Málem mi spadlo srdce do kalhot. Příště upozorni na to, že vyvádíš nějakou blbost," zakřičel směrem k nám celý rozlícený. "Kde je David? Měl tu už dávno být. To kvůli němu tu všichni jsme."

"Poletím se podívat k hradu," zakřičela jsem zpět na Jamese.

"Skvělý nápad Spritie, ale myslím, že už to nebude potřeba," procedil skrz zuby a ve chvíli se rozkřičel na brankáře.

~

Všichni jsme spěchali na hostinu k večeru Všech svatých. James nepřestával nadávat Davidovi ani po cestě k hradu, kdy jsme všichni lapali po dechu, jak jsme vybíhali stráň.

"Doufám, že stihneme alespoň pudink," zapojila jsem s k Jamesovi. Od brány jsme slyšeli hovor od stolů a cinkání vidliček. Vzduchem se nesla lahodná vůně čerstvě napečených koláčů. To všechny přimělo jít ještě rychleji.

Jediná volná místa byla na konci stolu vedle Jamesových přátel.

"Přišli jste o hlavní chod. Zbylo už jen několik koláčů a trocha pudinku," oznámil nám Sirius, když jsem se usazovala naproti němu.

"Za to může David," stěžovala si Katie.

"Díky Dave," poznamenal nakvašeně James a prohrábl si vlasy ve chvíli, kdy se na nás podívala Lily Evansová sedící hned vedle Remuse Lupina a Siriuse.

"Lily, nemluvila jsi v poslední době se Severusem?" Chtěla jsem využít situace, i přesto, že jsem věděla, že se ti dva spolu už tolik nebaví.

Překvapená rudovláska ke mě otočila hlavu a přikývla. "Zrovna před chvilkou," odpověděla na otázku. "Říkal něco o tom, že jste se pohádali."

Všichni spolusedící najednou zmlkli a naslouchali našemu hovoru. Proto jsem jen přikývla a vnímala tu trochu jídla, co tu na nás zbyla.

Zvedla jsem oči a podívala se na Siriuse. Ve tváři měl omluvný výraz.

"Promiň," zašeptal tak, abych to mohla slyšet jen já.

Zavrtěla jsem hlavou a usmála jsem se.

"Tu máš Sprite, já už nebudu." Podával mi talíř Remus Lupin s několika vařenými bramborami a plátkem vepřového masa, skoro netknutého.

Vytřeštila jsem na něj oči a slyšela Jamesovi připomínky, že Remus je jeho dlouholetý kamarád a nepodělí se.

"Díky," usmála jsem se a s chutí se pustila do jídla


Možná jsem ztratila svého nejlepšího přítele, ale zároveň jsem našla další.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.