4. kapitola ~ Spletitosti nikdy není dosti

3. října 2009 v 19:25 | Annie |  Kruh posedlosti
Probodl mě zvídavým pohledem. Nedokázala jsem se podívat do jeho bouřkových očí. Kdybych tak učinila, ještě bych celou situaci zhoršila.

"Jámilujijamese." Snažila jsem se, abych to měla co nejrychleji za sebou.

"Cože? Nějak jsem ti nerozuměl." Sirius nadzvedl obočí.

Nadechla jsem se a opět jsem vydechla. "Miluji Jamese, Siriusi."

Všechno se se mnou zatočilo. Nevěděla jsem, jestli mi nějak ubližuje nebo tam prostě jen stojí. Když jsem konečně otevřela oči, Sirius seděl na lavici a zíral na zem před sebou. Teď mi bylo jasné, že jsem mu zase tolik nelhala. Do Jamese Pottera jsem byla zamilovaná několik ročníků, a teď když jsem to konečně někomu prozradila, ve mně začaly proudit staré city, které jsem se tak dlouho snažila schovat do nejvzdálenějšího koutku mé mysli.

"Omlouvám se," zašeptala jsem a posadila se vedle něho.

"Co teď budeme dělat, Sprite?" zeptal se. Podívala jsem se mu do tváře. Vypadal zklamaně. Co ho tolik zklamalo? To, že miluji jeho nejlepšího kamaráda, nebo to, že jsem byla zřejmě první dívka, která ho odmítla?

"Já…já nevím," odpověděla jsem a přitáhla si jedno koleno pod bradu.

"Možná by jsme mohli říct, že jsme spolu chvilku chodili," navrhl. Za každou cenu se snažil získat vsazených deset galeonů.

Zavrtěla jsem hlavou. "Nechci nikomu lhát," řekla jsem nakonec a pokrčila rameny. Cítila jsem, jak se vedle mě napjal. Naštval se.

"Proč si sem teda přišla? Nemusela si," procedil skrz zaťaté zuby, aby se nerozkřičel.

"Chtěla jsem ti to říct. Myslím, že bys mi potom stejnak nedal pokoj."

Ušklíbl se. "Takže o tom chceš mlčet?" zeptal se.

Mlčky jsem přikývla. "Ano, myslím, že to tak bude nejlepší. Promiň, Siriusi." Omluvně jsem na něho vzhlédla. Pokrčil rameny. "Měla bych jít," řekla jsem nakonec a seskočila z lavice.


Zavřela jsem dveře od učebny a pokračovala za roh chodby k mramorovému schodišti. Otočila jsem se ještě, jestli za mnou nejde některý z prefektů. Když v tom jsem do něčeho narazila.

"Au!" vykřikla jsem. Přimáčkl mě ke zdi.

"Sprite? Co ty tu děláš?" Nemusela jsem se ani podívat dotyčnému do tváře a poznala jsem, že je to můj bratr.

"Ach, Severusi, lekla jsem se tě. Byla jsem si něco zařídit," odpověděla mu na otázku. Zdál se být stejně překvapený jako já.

"Jsem rád, že tě konečně vidím. Zítra je sobota že?" zeptal se znovu, tentokrát proto, aby se ujistil

"Ano," přikývla jsem.
"Co kdybychom se šli projít, Spritie? Od příjezdu do školy jsme se neviděli. Nevím nic o tom, co se s tebou dělo první týden."

"Fajn, po obědě u brány?" zeptala jsem se.

Mlčky přikývl, ale na mě se nedíval. Otočila jsem se. Sirius právě vycházel ze dveří učebny. Čekal až uplyne vhodná doba, aby i on mohl jít do nebelvírské společenské místnosti.

"Takže tohle sis tedy byla zařídit?" zeptal se mě rozzlobeně Severus.

"Co je tobě do toho?" obořila jsem se na něj.

"Moc dobře víš, že hodně. Moc dobře víš, že nechci, aby ses bavila s těmi nebelvírskými tupci," šlehl temným pohledem po Siriusovi.

"Ach, já zapomněla. Ve Zmijozelu žádný tupci nejsou. Moudrý klobouk v tom případě špatně odhadl, kam by si ty měl patřit, protože zrovna jednoho tupce před sebou vidím," odsekla jsem a píchla do jeho hrudi prstem. "A abys věděl se Siriusem vůbec nic nemám," zakřičela jsem na něj, když jsem odcházela chodbou.

Cítila jsem, jak mě oba propalují nevěřícnými pohledy a slyšela, jak si vyměnili jízlivé poznámky. Schody jsem vybíhala po dvou, ale v rozčilení jsem zapomněla, že jeden schod je vyšší než všechny ostatní a zakopla jsem.

"Sprite? Sprite, jsi v pořádku?" Slyšela jsem za sebou dusot kroků a Siriův starostlivý hlas.

Přetočila jsem se na záda a posadila se na ten záludný schod. "Jo, jsem v pohodě," uklidňovala jsem hlavně sama sebe a opřela se rukama, abych se zvedla.

"Au!" sykla jsem. V levé ruce jsem pocítila palčivou bolest.

"Nezdá se mi, že jsi v pořádku. Bolí tě ruka? Určitě jí máš naraženou. Měl bych tě odvést do ošetřovny." Pevně mě chytil oběma rukama okolo pasu, jako kdybych měla každou chviličku omdlít.

"Ne, jsem v pořádku. Za pár dní to bude v pohodě. Nemusíme nikam chodit." Bránila jsem se, když jsme udělali několik pomalých kroků směrem dolů.

"Sprite, máš něco s rukou. Nemůžu to nechat jen tak." Chytil mě ještě pevněji a táhl dolů ze schodů. Už jsem se nebránila, vzdala jsem to.

~

Moje ruka byla za několik okamžiků po příchodu na ošetřovnu opět zdravá. Seskočila jsem z jedné postele a vyslechla si několik rad od ošetřovatelky.

"Dobrou noc a děkuji," rozloučila jsem se, když jsme odcházeli.

"Vidíš, nic to nebylo a jsi zase v pořádku," řekl mi Sirius, když jsme šli konečně zpátky do Nebelvírské věže.

"Myslela jsem, že jsi na mě naštvaný, kvůli tomu, co jsem ti řekla," vypálila jsem na něj okamžitě s mými myšlenkami, které mi nedali pokoj, dokud jsem to neřekla.

"Jsem, ale přeci bych tě tam nenechal ležet a zastala ses mě před tvým bratrem. To dokážu ocenit," mrkl na mě.

"Ano, to bude jeden velký problém. Myslím, že se mnou teď hodně dlouho nepromluví," povzdechla jsem si.

"Celá moje rodina vždycky chodila do Zmijozelu a já byl ten, kdo tu tradici přerušil. Byl jsem odstrčený. Nejdřív mi to vadilo, ale později jsem byl rád, že jsem se tam nedostal. Myslím, že vím, jak se teď cítí."

"Infernaculo," oznámila jsem Buclaté dámě heslo, než se stačila zeptat. Potichu si drmolila něco o tom, že se k ní studenti chovají čím dál tím hůř, ale otevřela. Prošla jsem do společenské místnosti, kde bylo už poloprázdno.

"Myslím, že si půjdu lehnout. Dobrou noc, Siriusi a děkuji." Zvedla jsem ruku, aby pochopil zač a vydala se nahoru do dívčí ložnice.

"Sprite?" zeptala se šeptem Heather v okamžiku, kdy jsem zavírala dveře.

"Ano, to jsem já," odpověděla jsem a rychle popadla pyžamo. "Počkej chvíli, jen se rychle opláchnu."

Slyšela jsem Heather, jak zasténala. I když v pokoji byla tma, věděla jsem, že jí v očích hoří nedočkavost.

Když jsem vyšla z koupelny, seděla už na mé posteli a netrpělivě se ošívala.

"Tak honem! Povídej, co se všechno stalo. A proč jste tam byli tak dlouho?" vypálila na mě okamžitě, jak jsem se posadila vedle ní na posteli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.