2. kapitola ~ Zvonění

3. října 2009 v 19:22 | Annie |  Kruh posedlosti
Tupě jsem zírala do učebnice Přeměňování a rukama jsem měla podepřenou hlavu. Hlasitě jsem vzdychla a podívala se po třídě. Všichni vykřikovali kouzla a snažili se proměnit starý rezavý klíč na knihu zaklínadel. Potřásla jsem hlavou, abych se trochu probrala a vzala do ruky klíč.

"Slečno Snapeová, vy pracovat nebudete?" zeptala se profesorka McGonagallová ostrým hlasem. Všechna pozornost se tím stočila na mou osobu.

"Právě jsem chtěla začít, paní profesorko," odpověděla jsem jí, ale věděla jsem, že už je pozdě. Celou hodinu jsem nic nedělala, za chvilku mělo zvonit.

"Strhávám Nebelvíru deset bodů, slečno. Vzchopte se," napomenula mně a odkráčela.

Heather se na mně podívala.

"Stalo se něco?" zeptala se mě a začala si balit věci. Zazvonilo. Zavrtěla jsem hlavou, až mě černé vlasy bičovaly do tváře.

"Víš, že mně to říct můžeš," připomněla mi. Nechtěla jsem, aby věděla, že jde po mě Sirius Black. Ranilo by jí to.

"Já vím, Heath, ale tohle si opravdu musím vyřešit sama," řekla jsem.

"Takže se něco stalo? Něco se Severusem? Nebo něco doma?" ptala se znovu. Začala mi lézt na nervy. Nikdy se o nic tolik nezajímala jako dneska. Proč zrovna teď, ve chvíli, kdy to nejmíň potřebuji? Neměla ani nejmenší zdání o tom, co se se mnou děje.

"Jen nějaké problémy doma, Heather, nic zvláštního," zalhala jsem. Nemusí vědět všechno a tahle pravda by jí akorát ublížila.

"Jako obvykle," podotkla.

Ano, problémy z mého domova přicházely občas jako laviny. Matka nebo otec se mi častokrát svěřovali, že se opět spolu pohádali.

Došli jsme do Velké síně na oběd. Bylo tu už celkem rušno. Všichni se zběsile vrhli na jídlo na talíři před sebou a házeli ho do sebe, jako kdyby týden nedostali najíst. I mě najednou zakručelo v žaludku. Posadili jsme se k nebelvírskému stolu a já začala vidličkou nabírat brambory.

"Tady je místo, Jamesi," zaslechla jsem za sebou a automaticky jsem se podívala vedle sebe. Nikdo tam neseděl. Teda až do chvíle, kdy se tam přihrnuli čtyři chlapci a rychle se ujali talířů před sebou. Sirius, který seděl vedle mě otočil hlavou a podíval se mi do tváře a usmál se. Jen jsem zavrtěla hlavou a odvrátila pohled. Nechtěla jsem se koukat na někoho, kdo si mě chce získat jen kvůli sázce.

Po chvilce jsem se zvedla a popadla popruh brašny s učením. Heather mě okamžitě doběhla.

"Můžeš mi říct, proč si se tak ošklivě podívala na Siriuse?" zeptala se.

Neuvědomovala jsem si, jak jsem se na něj podívala, ale pokud si toho všimla i Heather, musel být můj pohled hodně znechucený. Nechtěla jsem odpovědět.

"Co mezi vámi je?" zeptala se znovu. Hlasitě jsem si povzdechla.

"Nic," řekla jsem popravdě, ale to Heather samozřejmě nestačilo.

"Nic?" rozhodila rukama. "To ti nezbaštím. Proč jste si spolu včera povídali v knihovně?" ptala se.

"Heath, my spolu nic nemáme." Snažila jsem se slovo nic zdůraznit, ale nepovedlo se mi to. Třásl se mi hlas. Začínala jsem být naštvaná. Nechtěla - nemohla - jsem jí říct, co se včera večer stalo. Ranilo by jí, že má o mě zájem, ačkoliv jen kvůli sázce. Rychle jsem se snažila vymyslet nějakou výmluvu. "Prostě mi jen vadilo, že si sedl ke mně. Nic víc," pokrčila jsem rameny na důkaz toho, že mě jeho osoba nezajímá. Stoupaly jsme po mramorových schodech na další hodinu. Heather na mojí odpověď pouze něco zamručela.

~

Po večeři jsem šla opět do knihovny pro pár knížek. Nezdržela jsem se tam dlouho. Chtěla jsem si úkoly udělat ve společenské místnosti. Heather se na mně celé odpoledne mračila. Bála jsem se, že něco prokoukla. Že zjistila něco o té sázce. Nechtěla jsem do ní být zapletená a rozhodně jsem nechtěla Blackovi přišoupnout deset galeonů do kapsy. Rozhodla jsem se ho za každou cenu ignorovat.

Seděla jsem v jednom z měkkých křesel u krbu v tureckém sedu. Na klíně jsem měla hromadu otevřených knih a hledala v nich informace do úkolu na Kouzelné formule.

"Ahoj," slyšela jsem pozdrav a cítila, jak se křeslo vedle mě posunulo blíž k mému. Otočila jsem hlavou a pohlédla do bouřkových očí, které mě fascinovaly. Nedokázala jsem se od nich odtrhnout. Vzbuzovaly v člověku samotu a úzkost. Jako kdyby jste spadly do hluboké studně a nemohly jste se dostat ven. Zatřásla jsem hlavou, abych se zbavila chmurných myšlenek a zahleděla jsem se do jedné z otevřených knih. Připomínala jsem si svůj slib.

Cítila jsem na sobě oči Heather i od Siriuse. Oba mě propichovaly pohledem. Připadala jsem si najednou stlačená do svěráku. Zvedla jsem se a všechny knihy, které jsem měla na klíně hlasitě dopadly do měkkého koberce. Povzdechla jsem si a začala je sbírat, ale jeho ruce byly rychlejší. Všechny je hbitě posbíral a s úsměvem mi je podával.

"Díky," zamumlala jsem a vyškubla jsem mu je z ruky takovou rychlostí, že jedním listem pergamenu jsem mu rozřízla ruku. Rozevřel dlaň a já viděla tu úzkou ranku, ze které vytékala krev.

"Promiň, to jsem nechtěla," řekla jsem a prohrabávala jsem se v brašně. Vytáhla jsem kapesník, který jsem tam měla dlouho pro všechny případy a položila ho do natažené dlaně.

"Dík," usmál se a sevřel kapesník v poraněné ruce.

Rychle jsem posbírala všechny svoje věci a odcházela nahoru po schodech do ložnice. Opřela jsem se o zavřené dveře. Měla jsem štěstí, že v pokoji nikdo nebyl. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem tam stála v té tmě, kde jsem naslouchala hlasům ze společenské místnosti. Vyrušilo mě zabouchání na dveře, jak se ostatní obyvatelé dívčí ložnice šestého ročníku nemohli dostat dovnitř.

"Je zamčeno?" slyšela jsem Camillu, jednu ze svých spolubydlících.

"Asi ano," přikyvovala Heather. "Alahomora!" vykřikla a opět se snažila otevřít.

"Au!" zasténala jsem, jak Heath kopla do dveří, aby se otevřely, takže mně nabrala. Zvedla jsem se, aby mohly vejít dovnitř.

"Stalo se ti něco Sprite?" zeptala se Heather, když vešla a konečně rozsvítila světlo. Viděla jsem smutek v jejím obličeji. Teď už je všechno venku, teď už před ní nic neutajím.

"Ne, jsem v pořádku," odpověděla jsem.

"Slyšely jsme vyjeknutí," oznámila mi Trinity úzkostně.

"Opravdu jsem v pořádku." Pokud šlo o fyzickou stránku mé osoby.

"Proč si mi to neřekla?" vypálila na mně Heather až mně to zaskočilo.

"Heath…" Jak mám sakra začít? "Byla by jsi naštvaná," zašeptala jsem a sledovala, jak se za holkami, které se taktně vyhnuly naší hádce, zavíraly dveře.

"To jsem i teď," řekla a přecházela po pokoji.

"Já vím. Chtěla jsem ho nějak odbít, aby ses to nikdy nedozvěděla. Nechtěla jsem tě tím ranit. Ach, Heath," máchala jsem při tom rukama. "Co mám dělat? Oni se vsadili, že do týdne budu chodit s Blackem. Měla jsem ti to říct?" Kamarádka se zastavila a zavrtěla hlavou. "Já o něj přece nestojím," dodala jsem nakonec.

"Oni se vsadili?" ujišťovala se. Doufala jsem, že mi odpustila. Potichu jsem přikývla. "Jak to víš?"

"Včera jsem si ve společenské místnosti nechala brašnu. A když jsem se pro ní chtěla vrátit, zaslechla jsem jejich rozhovor."

"A oni o tom neví?" ptala se znovu. Kousala si nehty, jak přemýšlela.

"Ne." Kam tím míří?

"Tak v tom případě se všechno mění," dodala a já jsem viděla, jak se jí tajemně zablýskalo v očích.

Tohle je asi teprve začátek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.