2. kapitola ~ Sliby se mají plnit

1. října 2009 v 19:00 | Annie |  Rozdíly mezi smaragdy
Těšil jsem se až budu moct opustit tohle kupé. Už mě nebavilo poslouchat, jak se té mudle stýská po klukovi, kterého potkala ve Francii a tu druhou, která jí nahlas záviděla a neustále vzdychala, že je tak ošklivá - a to měla sakramentskou pravdu - a nikdy si kluka nenajde.

Konečně vlak začínal brzdit, a když zastavil, vystartoval jsem z kupé jak ohnivá střela. Nevnímal jsem bručení ostatních, že jsem je málem porazil. Chtěl jsem být daleko od těch dvou. Jen mě mrzelo, že jsem se nerozloučil s Lily.

Na cestě už stálo několik kočárů bez koní. Rychle jsem do jednoho nastoupil, přibouchl dvířka a podíval se z okna, jestli nejde Lily mým směrem. Vadilo mi být v přítomnosti mudlů. Uvelebil jsem se a počkal až se kočár rozjede.

Ve druhém rohu se pobaveně usmíval jeden pár očí. Myslel jsem si, že jsem tu jen já.

"Snad si se nelekl," prohlásila osoba na oko ublíženě. Byla to dívka.

"Ne, jen jsem si myslel, že tu jsem sám," odpověděl jsem popravdě a čekal, co se bude dít dál.

Dívka se ke mně naklonila a já ucítil její nádhernou květinovou vůni. Pohodila zlatými loknami a pak natáhla svou hubenou ručku, na které chřestilo několik náramků. "Jsem Rebecca Slutová," představila se.

"Severus Snape," potřásl jsem si s její rukou. Byla jemná, tak jemná jako hedvábí.

"Do které koleje chodíš? Nikdy předtím jsem tě tu neviděl, nebo snad ano?" zeptal jsem se se stejným tónem jako se ptala ona.

"Nemyslím, že mě znáš. Jsem z Krásnohůlek, ale odtamtud mě vyhodili," pousmála se nad svou myšlenkou. Nebylo divu, že je tak nádherná. Byla přeci z Krásnohůlek!

"A zařadili mě do Zmrzolezu," dopověděla mi.

"To myslíš Zmijozel?" uchechtl jsem se nad názvem mojí koleje v jejím podání.

"Ach, ano. Omlouvám se. Kam patříš ty?" zeptala se Rebecca a opět pohodila svými vlasy a dala si nohu přes nohu. Opět jsem ucítil její vůni.

"Do Zmijozelu," odpověděl jsem a otevřel dveře. Konečně jsme byli u hradu. Můj druhý domov. Vlastně první, ten druhý jsem vždy po příjezdu na deset měsíců ztrácel. Vzpomněl jsem si na domov, jak jsem ho dnes opouštěl. Na otce, který stále ležel bezvládně na kanapi a jen těkal očima. Co se asi teď může dít doma? Zajímalo by mě, jestli se už máma vrátila domů. Co když je pořád otec pod vlivem kouzla úplného spoutání? Možná jsem mu měl pomoci i za cenu toho, že bych se sem už nevrátil.

Vedle mě ladně dopadla Rebecca a společně jsme se vydali k Bradavicím.

Vstoupili jsme do Vstupní síně a já si jí v záři světel mohl konečně pořádně prohlédnout. Měla nádherné blonďaté vlasy, které se jí vlnily po zádech. Tvář měla bledou a tak nádherně jemnou už na pohled. Nejvíce mě uchvátily její oči. Byly smaragdové. A tak podobné těm Lilyniným, přesto úplně odlišným. Usmívala se, a i když pouze šla, vypadalo to, jako kdyby tančila nějaký nádherný tanec.

Posadil jsem se ke zmijozelským a Rebecca si přisedla vedle mě. Všichni na nás udiveně zírali. Dokonce i ten namyšlenec Black se podíval s kým to sedím u stolu. Pousmál jsem se.

Po chvíli přišel první ročník v čele s profesorkou McGonagallovou. Všichni byli vystrašení a jedna malá holka dokonce byla na omdlení. První děcko vyšlo ke stoličce a nasadilo si klobouk.

"NEBELVÍR!" vykřikl starý klobouk a chlapec odešel ke svému stolu. Netleskal jsem. Kdo by tleskal nafoukaným z Nebelvíru? Rebecca mi začala horlivě vyprávět, jaké to bylo, když jí klobouk o prázdninách zařazoval.

Poslouchal jsem jí jedním uchem dovnitř a druhým ven a pročesával nejvzdálenější stůl, abych se mohl kouknout, vedle koho Lily sedí.

Potter, Black, Lupin a ten tlusťoch seděli kousek od Lily a jejích kamarádek. Zkus se k ní přiblížit Pottere a uvidíš!

~

Po večeři jsem se rozhodl dojít za profesorem Křiklanem. Nemohl jsem otce takhle nechat a pokud se matka ještě nevrátila, bude tam určitě ještě ležet.

"Pane profesore,…" chtěl jsem pozdravit, ale k tomu mě obtloustlý muž nepustil.

"Á, pane Snape, jaké jste měl léto?" zeptal se.

"Celkem fajn, ale potřeboval bych s Vámi něco probrat," začal jsem.

"Stalo se něco, mladý muži?"

"Vlastně ano," přikývl jsem a dřív než spustil pokračoval jsem: "Včera večer se moji rodiče znovu pohádali a moje matka na otce použila kletbu úplného spoutání a já ho tam musel takhle nechat."

"Proč jste ho prostě neodpoutal?" zeptal se znovu. Zdálo se mi, že už nějakou tu sklenku whisky měl.

"Vyhodili by mě z Bradavic, pane," odpověděl jsem.

"Ach, to máte naprostou pravdu. Zřejmě to budete muset povědět profesorovi Brumbálovi," zasvětil mě do svých myšlenek profesor a poté se otočil k učitelskému stolu. Čekal jsem a otočil jsem se ke čtyřem stolům, u kterých už teď nikdo neseděl.

"Pane Snape, o vašeho otce se postarám. Vy si teď můžete jít lehnout," promluvil konečně ředitel Brumbál. Přikývl jsem a odešel. Přešel jsem Velkou síň a vydal se po schodech dolů do sklepení.

"Severusi," ozval se za mnou vílí hlásek. Otočil jsem se. Pozvedl jsem obočí, abych se nemusel ptát, proč čeká a dál pokračoval v cestě.

"Vím, že by mi každý ochotně ukázal cestu do společenské místnosti, ale chtěla jsem jít s tebou," promluvila.

"Fajn," přikývl jsem a šel dál. Byl jsem hodně unavený a těšil jsem se až si budu moct lehnout do měkké postele a zavřít oči.

"Myslím, že si tu cestu stejnak nikdy nezapamatuji," vyřkla svou myšlenku Rebecca. "Prvním ročníkům trvá týdny než si dokážou zapamatovat cesty ke všem učebnám a spoustu studentů nikdy neobjeví všechny chodby, kterých je tu stovky," vysvětlil jsem a pousmál jsem se nad vzpomínkou, jak jsem já a ostatní ze Zmijozelu hledali tu správnou cestu k některé z učeben.

"Existuje nějaká mapa, podle které bych se mohla řídit?" zeptala se.

"Mozek," odpověděl jsem. Postavil jsem se před obraz a podíval se na ní. "Tohle je vstup do společenské místnosti a heslo je Navždy čistý," dveře za mnou se otevřely a já vstoupil do neútulné společenské místnosti. Byla celkem plná, někteří se stále objímali a vykládali si zážitky z prázdnin.

"Dobrou noc, Rebecco," popřál jsem jí a odcházel jsem do chlapecké ložnice pátého ročníku. Slyšel jsem, jak jí ostatní zavalili několika otázkami najednou. Otočil jsem se ještě jednou na patě. Seděla v jednom z nejlepších křesel a horlivě vyprávěla nějaké své zážitky. Přitom si natáčela blonďaté lokny na prst a v zelených očích jí jiskřilo. Určitě sem zapadne.

~

Probudil jsem se tak akorát, abych stihl snídani. To brzké vstávání mi dělalo lehké obtíže. Převalil jsem se ještě jednou na posteli a otevřel oči. Za okny svítilo slunce a zaslechl jsem zpěv ptáků.
Moji spolubydlící už tu nebyli. Jako obvykle se nikdo neobtěžoval mě vzbudit. Tohle byla prostě klasika.

"Všechno si udělej sám," zamumlal jsem a odešel do koupelny.

Ve společenské místnosti ještě postávalo několik studentů, takže jsem si byl jistý, že snídani stihnu. Rebecca postávala u východu.

"Dobré ráno, Severusi," popřála mi s úsměvem, kterým mě oslnila.

"Dobré," opětoval jsem jí pozdrav.

~

Velká síň byla přeplněná. Všichni si nás opět prohlíželi. Spíše ji než mě, ale už jsem čekal fámy, které se rozletí po hradu dřív než se pořádně nadechnu. Podíval jsem se k nebelvírskému stolu. Zamával jsem na rudovlásku a šel se posadit na druhou stranu místnosti. Cítil jsem, jak se na mě celou cestu dívala.

"Pane Snape, tady je váš rozvrh hodin na tento školní rok," vecpal mi do ruky kus listu profesor Křiklan.

"Díky," zamumlal jsem mezi sousty, a pak jsem si vzpomněl na otce.

"Pane profesore," zavolal jsem za jeho kolébající se postavou a zvedl se z lavice.

"Neřekl vám profesor Brumbál, jak to vypadá s mým otcem?" zeptal jsem se potichu, aby to nezaslechli uši, které to rozhodně slyšet neměli.

"Ano, vaše matka se vrátila včera večer domů a otce odpoutala. Doufala, že to uděláte za ní, ale zapomněla, že nesmíte kouzlit. Oba jsou v pořádku," ujistil mě profesor a pokračoval v rozdávání rozvrhů.

"Severusi, půjdeme na první hodinu?" zeptala se Rebecca, když jsem se vracel zpátky. Mávala na mě s rozvrhem a ukazovala mi řadu nádherně bílých zubů. Podíval jsem se na rozvrh. Měli jsme mít Kouzelné formule s Nebelvírem.

Výborně! Alespoň se mi bude lépe vstávat, když vím, že uvidím Lily.

K učebně jsme došli společně s ostatními ze Zmijozelu. Nebelvírští už postávali před dveřmi a čekali až profesor Kratiknot otevře.

"Evansová?" zakřičel Potter. Už je to tu zase! Kdy jí konečně dá pokoj. Lily obrátila oči v sloup a s falešným úsměvem, který musel poznat i ten tupec, se na něj obrátila.

"Co chceš ,Pottere?" zeptala se. Najednou všichni ztichli a naslouchali jejich rozhovoru.

"Kdy se mnou půjdeš na rande?" zeptal se a zvedl obočí.

"Nikdy," odpověděla s klidem Lily a otočila se zpátky ke svým kamarádkám. Většina studentů se zasmála, ale mě překvapila její klidná reakce. Vždy, když jsem přihlížel některé z jejich potyček, rudovláska vybuchla.

Podíval jsem se na nafoukance. Zuřil! Jeho věrný přítelíček Black se smál, a když to Potter zjisti,l začal na něj ječet.

Teď to vypadá na manželskou krizi. Já jsem se skvěle bavil. Bylo fajn poslouchat, jak se ti dva hádají.

"Lily?" ozval jsem se nahlas, aby mě slyšeli i ti dva. Nemusela se nikam otáčet, a tak jsem viděl, že žádné obličeje k mé osobě nedělá. Byla ráda, že na ní nemluví on.

"Můžu si sednout k tobě?" zeptal jsem se. Lily se zasmála, až jí v očích jiskřilo veselí.

"Jasně," přikývla.

Tupec chtěl na mě něco zakřičet, ale to už profesor otevřel dveře a všichni jsem vešli do učebny. Splnil jsem to, co jsem sliboval. Tenhle rok to Potter nebude mít lehké.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Snowy Snowy | Web | 26. června 2011 v 20:03 | Reagovat

Fakt se jmenuje Slutova? Ma to nejaky hlubsi vyznam, ktery vypovida o jeji povaze a nebo se ti jen libilo, jak to zni?:D
Krom toho musim rict, ze jsi moc pekne zpracovala i tak neoriginalni tema, jako nova studentka tocici se kolem Snapea:)

2 Snowy Snowy | Web | 27. června 2011 v 12:32 | Reagovat

Na komentare mi muzes odpovidat i tady, ja si sem pro odpoved prijdu:). Stejne mam v planu precist si vsechny tvoje povidky, az bude vic casu:) Ale ze se nad tim prijmenim nikdo nepozastavil:)
A doufam, ze se s touhle povidkou zase odseknete.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.