19. kapitola ~ Vstříc novému domovu

13. října 2009 v 17:49 | Annie |  Kruh posedlosti
Konečně se mi podařilo dopsat tuhle kapitolu. Vůbec se mi nelíbí. Je hrozně nudná, nezajímavá a zaplňuje místo mezi dvěma kapitolami. V podstatě by tu vůbec nemusela být. Ale chtěla jsem jí tu, protože ta další už je poslední.

Tak si tu předposlední užijte. :)



Konec školního roku se blížil. Všichni studenti měli po zkouškách a poslední týden se jen čekalo na jejich vyhodnocení. Po hradě panovala veselá nálada. Všichni se těšili domů. Navíc panoval strach z neznámého černokněžníka, který vyhledával své stoupence a zabíjel nevinné lidi. Častokrát se nějaká strachující a ohromující zpráva stala hitem číslo jedna na konverzaci mezi přáteli.

Já jsem neměla, kde bydlet a Remus ze začátku odmítal, abych bydlela s ním.

"Proč ne?" ptala jsem se ho snad posté.

Vždy se na mě zachmuřeně podíval a pak odpověděl. "Nechci ti ublížit."

"Jak by jsi mi mohl ublížit?"

"Myslíš si, že společné bydlení je ten nejlepší nápad? Co když už pak se mnou nebudeš být až mě lépe poznáš?"

"Znám tě moc dobře. Nic mě od tebe neodradí, chci být s tebou." Stála jsem si tvrdohlavě na svém.

Nakonec se umoudřil. Častokrát se o našem bydlení bavil s Jamesem, Siriem a Lily. Mě z hovoru vždycky vynechávali. A pak se ti čtyři dohodli, že až nastane TA situace, vyřeší se to. Nevěděla jsem, co zrovna TA situace znamená, ale určitě souvisela s určitým nebezpečím, před kterým mě můj bratr varoval.

~

Posledních několik dní se James, Sirius, Remus a Lily loučili s hradem. Společně obcházeli místa a vždycky na nich pobyli několik minut, aby se rozloučili. Nebylo to nijak slavnostní ani pochmurné, naopak jsem se za celý den nasmála tak, až mě
večer bolely koutky úst. James a Sirius měli s určitým místem spojené vždy tolik veselých historek. Spoustu míst, kam se přišli podívat jsem ani neznala. Měli hrad opravdu prokouknutý. Občas se k nám přidal i Peter Pettigrew, ale v jeho přítomnosti jsem se vůbec necítila dobře. Vždy se na mě tak divně díval. Propaloval očima. Nebylo mi to příjemné.

"Tohle je poslední místo, kam jsem se chtěla podívat," řekla Lily a vedla nás známou chodbou.

James, který jí držel za ruku, protočil oči. "Je to knihovna, Lil."

"Taky bych se tam rád podíval," přidal se Remus.

"Vážně jsem se zamilovala do knihomola?" zeptala jsem se Jamese.

"Lily, vadilo by ti, kdyby jste se se Sprite vyměnily?" Mrkl na mě brýlatý kamarád.

"To se mi nelíbí." Protestovala Lily. "Nic proti Remusi, ale James je James."

"Jasně," přikývl Remus a pokrčil rameny.

"Nevyměnila bych ho." Vtiskla jsem Remusovi polibek na tvář.

Ticho přerušilo hlučné chechtání Petera.

"Co je na tom tak vtipné?" zeptal se Sirius a zpražil ho pohledem. Podle všeho mu Peter pěkně lezl na nervy.

"Já…nevím," smál se dál Peter.

Sirius protočil oči. "Chcete jít do té knihovny? Musím si ještě zabalit pár věcí."

"Fajn, ale můžeš použít i zabalovací kouzlo," řekla Lily a vyrazila dopředu. Já s Remusem a Peterem za námi jsme uzavírali malou skupinku.

James vpředu přečetl cedulku na dveřích: "Zavřeno." Sáhl na kliku. "A taky zamčeno."

Remus pokrčil rameny. "Logické. Kdo bude do knihovny chodit den před prázdninami? Vlastně jsem tam za posledních několik týdnů strávil hodně času. Stačilo mi to do konce života."

"Už jsem si vážně myslela, že tu zatracenou místnost miluješ víc než mě," poznamenala jsem směrem k Remusovi.

Otočili jsme se ke zpáteční cestě.

Remus se usmál a vykročil zpátky. "Pojď trošku pomaleji. Určitě jdou všichni balit a já dneska nikam nespěchám," pošeptal mi.

Přizpůsobila jsem se jeho šouravému kroku a za chvíli už naši přátelé byli několik metrů před námi.

Remus se otočil. "Běž, Petře." Řekl chlapci, který šel za námi. Ani jsem si ho nevšimla, že jde stále za námi.

"Dobře," přikývl a s pokrčenými rameny odcházel.

Rem se natočil ke mě a doširoka se usmál. "Posledních pár hodin tady a pak začíná tvrdá realita krutého života dospělého člověka."

Usmála jsem se nad jeho slovy. "Budu zpestřením tvého krutého dospělého života."

"V to doufám. Proto jsem si tě ovšem chtěl nastěhovat do domu."

Jen na oko jsem se zamračila. Remus mě pohladil po tváři a usmíval se. Vždycky vypadal starší díky jizvě, která mu nějakou nešťastnou náhodou zdobila obličej, ale jakmile se usmál, jeho tvář se rozzářila. Byl tolik krásný. Stoupla jsem si na špičky a na tvář s jizvou jsem mu vtiskla polibek.

~

Ráno všude po koleji panoval hluk a zmatek. Někteří na poslední chvíli dobalovali, jiní zjistili, že něco ztratili a hledali to, někdo běhal po chodbách a hledal kamarády z ostatních kolejí, aby se s nimi rozloučil. Bylo tedy zjevné, že nejenom v Nebelvíru je všechno zmatené a neuspořádané.

Po snídani všichni studenti odešli na nádraží do Prasinek, odkud odjížděl vlak do Londýna. Začalo další hromadné loučení.

Já jsem se s nikým neloučila. S Remem, Siriusem, Jamesem, Lily, Heather, Camillou a Trinity jsem seděla v kupé. Na sedadlech jsme byli namačkaní jako sardinky, ale nikomu z nás to nevadilo. Užívali jsme si poslední společné chvilky. Zvláště Sirius s Jamesem si to užívali, když vyprazdňovali své zásoby dělobuchů a různých legračních předmětů, které pořídili u Taškáře za posledních několik let.

Když jsme dojeli do Londýna stmívalo se. Teď už i u mě na loučení přišla řada. Objala jsem se s kamarádkami z ložnice, Heather, Camillou a Trinity. Na ty čekali rodiče.

Sirius odcházel společně s Jamesem a Lily. Měli bydlet v malém bytě v Londýně, dokud si James a Lily nenajdou nějaký dům. A byt měl poté připadnout Siriovi.

Ve chvíli, kdy jsme vycházeli z nádraží King´s Cross jsem spatřila Severuse. Šel sám a za sebou táhl těžký kufr.

Já s Remusem jsme odcházeli pomalu. Byla jsem zvědavá, jak bude vypadat nový domov, ale nebylo kam spěchat. Užiji si ho víc než dost až tam budu bydlet. Přesunuli jsme se za keře, které byly okolo celé nádražní budovy. Já se chytla Removi za ruku a s hlasitým Prásk! jsme se přemístili směrem k novému domovu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 13. října 2009 v 21:25 | Reagovat

Krásné. :) Sice tam příliš děje nebylo, ale moc se mi to líbilo. Jsem zvědavá, kdy jí Remus řekne, že je vlkodlak. ;)

2 Hanickab Hanickab | 14. října 2009 v 12:26 | Reagovat

Ty říkáš, že se ti nelíbí a já říkám, že se mi líbí xD

3 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 14. října 2009 v 19:57 | Reagovat

já vim, je to se mnou děsný:) letoš už po třetí:) ale předtím to bylo nezávisle na sobě,nemůžu za to:) Prostě jsem si vybrala kurz,pak se změnilo místo praxe a bylo:) A teď tam jedu,protože jsem si to tam zamilovala:)

4 Amber Amber | Web | 16. října 2009 v 15:57 | Reagovat

To je krásná kapitola! Trochu mě zaskočil fakt o společném bydlení... to je táák rozkošné <3
Už se nemůžu dočkat další!!
Škoda, že poslední (fňuk)
:(

5 Jaune Jaune | Web | 22. října 2009 v 18:20 | Reagovat

pěkná kapitola, škoda že už tahle povídka končí...

6 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 22. října 2009 v 19:56 | Reagovat

co jsem tí chtěla říct... že jeden upřímný pohled dokáže rozehřát srdíčko, stejně tak,jako je schopnej způsobit bolest. Stejně tak mrknutí,úsměv. Stačí to na chvíli,ale z pohledů se nedá žít,ani z úsměvů.A pořád dokola,naděje střídá beznaděj.

7 Piperka Piperka | Web | 23. října 2009 v 23:48 | Reagovat

Asi to budu muset začít číst od začátku, jsem zvědavá:-)
Mimochodem chtěla jsem se zeptat.. jsem asi nevzdělanec, ale co je to drabble? Já vím, že je to takový krýtký příběh nebo tak, ale jestli to má nějakou definici, nebo jak to říct...

8 Annie Annie | Web | 24. října 2009 v 9:46 | Reagovat

[7]: Je to kraťoučká povídka o sto slovech a měly by být většinou zadaná tři slova, která se musí v drabble objevit. ;)

9 Scissors Scissors | Web | 15. listopadu 2009 v 20:35 | Reagovat

moc hezky napsané :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.