14. kapitola ~ Výprava za sladkým

4. října 2009 v 10:50 | Annie |  Kruh posedlosti
S blížícími Vánocemi napadl sníh, aby dodával těmto oslavám nádech kouzelnosti a okolí hradu bylo zachumláno do čistě bílé, naducané peřiny.Ti co odjížděli domů se těšili na své rodiče a příbuzné, které pět měsíců neviděli a ostatní studenti se utěšovali tím, že budou mít společenskou místnost s hrstkou známých jen pro sebe.

Severus za mnou každou chvíli chodil a pokaždé se mě ptal na to samé. Jestli pojedu domů. A já mu pokaždé stejně odpověděla. Odmítala jsem ho a ostatní přátelé jen obdivovali mojí klidnou povahu a trpělivost. Naposledy na mě zavolal, když jsem s Heather vycházela po poslední večeři z Velké síně.

"Sprite," ozval se od schodů vedoucích do sklepení a rukou mi naznačil, ať jdu k němu.

"Odpovídám ne, Severusi," řekla jsem mu, když jsem se k němu blížila.

Protočil oči. "Nechci se tě ptát, ale rozloučit."

"Rozloučit?" Nadzvedla jsem obočí.

"Proč si pořád tak nepříjemná?" zeptal se mě bratr.

"Možná proto, že se s tebou nechci bavit," odpověděla jsem mu nasupeně.

"Fajn," odsekl a jeho tvář začal rudnout vztekem. "Tak ti přeji veselé Vánoce, sestřičko." S těmito slovy odkráčel do sklepení.

~

Druhý den odpoledne jsem se rozloučila s Camillou, Trinity i Heather, které odjížděly na Vánoce domů. Heather měla zůstat o prázdninách v Bradavicích, ale protože jí přijela babička z Francie, rozhodla se odjet. Znamenalo to tedy, že jsem měla dívčí ložnici šestého ročníku jenom pro sebe.

Vlak, ve kterém seděli mé přítelkyně se rozjížděl a s komínu vylétly chomáčky páry. Zamávala jsem a otočila se na ty, které se mnou měli zůstat.

"Už teď se začínám nudit," prohodila jsem.

"Neboj, však my se ti o zábavu postaráme," ubezpečoval mě Sirius a žďuchl do Jamese, aby se přidal.

"Tak, tak. Lily tu není, což je sice škoda, ale strašně mě hlídá. Už dlouho jsme nikde nebyli," poznamenal.

"Kam by jste chodili?" zeptala jsem se nechápavě.

"To je tajemství, ale myslíme si, že by jsi do něj taky mohla být zasvěcena," řekl Sirius.

"Cože? Chcete jí to říct?" přidal se do hovoru Remus.
"O tobě ani muk, Reme." Připadalo mi, jako by byli najednou z jiné planety. Vůbec jsem nerozuměla tomu, o čem se baví.

"Můžete mi vysvětlit o čem se tu bavíte?" vstoupila jsem do jejich tajemného hovoru.

"Jasně, pojď s námi," řekl James a otočil se směrem k hradu.

Vedli mě chodbami, kterými jsem já chodila jen zřídka. Ze zásady jsem se většinou držela jen těch více frekventovaných míst, abych se neztratila. Nakonec jsme se zastavili u sochy jednooké čarodějnice ve třetím patře. Vedli mě ovšem úplně jinými chodbami, než jsem chodila já.

James vytáhl hůlku a kus starého pergamenu a pronesl: "Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti."

Teď už jsem tomu vůbec nerozuměla. "Hele, neočaroval vás nikdo omamným kouzlem, že ne?" zeptala jsem se.

Všichni tři se zasmáli. "Ne, to se neboj," ujišťoval se Remus.

"Tak dělej, Jamesi," pobídl přítele Sirius.

"Vzduch je čistý. Filch je v sedmém patře a Norissová se toulá kolem knihovny," řekl James a stále sledoval pergamen.

"Skvěle," pochvaloval si Sirius. Přistoupil blíže k soše jednooké čarodějnice, poklepal na ni hůlkou a prohlásil: "Dissendium!"
Hrb sochy se otevřel a objevil se otvor. Sirius vlezl dovnitř a zmizel mi z dohledu.

"Běž," pobídl mě Remus. "Je to jen skluzavka."

Přikývla jsem a následovala Siriuse. Věděla jsem, že tihle tři, občas společně s Petrem Pettigrewem vyvádějí po hradě lumpárny. Netušila jsem ale, jak moc Bradavice znají.
"V pohodě?" zeptal se mě Sirius hned, jak jsem přistála na vlhké hlíně.

"Jasně. Kam to vlastně jdeme?" zeptala jsem se.

"Do Medového ráje," řekl Sirius.

"Jak se tam dostaneme?" zeptala jsem se překvapeně a v tu chvíli mě Sirius odstrčil do konce kamenné skluzavky, aby do mě Remus nenarazil.

"Touhle chodbou přece." Ukázal na úzkou chodbičku, které jsem si před tím ani nevšimla. Připadala jsem si jako v nějaké noře. Hned po tom přistál na zemi i James.

"Fajn," prohlásil a poklepal hůlkou na pergamen.

"Neměli by jste mi něco vysvětlit?" ptala jsem se.

"Dobrá. Tohle," zvedl nad hlavu pergamen James a zatřepal s ním. "Je plánek, který dopodrobna ukazuje celý hrad i s pozemky. Najdeš na něm všechny osoby, které se v hradu nachází a kde se nachází. Ukazuje i chodby, kterými se dostaneš do Prasinek."

"Chodíme tudy často, takže se nemusíš bát a kdyby náhodou se tu někdo objevil, máme ještě jednu věc. Neviditelný plášť," řekl Sirius.
"Kde jste to vzali?" Vykulila jsem oči nad tou zvláštnost. Lesklá látka sklouzávala Jamesovi z prstů.

"Zdědil jsem ho." Usmál se brýlatý kamarád.

"Měli bychom jít," prohlásil Remus a s rozsvícenou hůlkou se vydal do uzounké chodbičky.

Já se vydala za ním. Chodba se klikatila a na nerovné podlaze jsem několikrát zakopla. Když už jsem upadla alespoň po desáté, ozval se zezadu James: "Proč si neposvítíš hůlkou na cestu?" ptal se.

"Mám jí v ložnici. Nepředpokládala jsem, že jí budu potřebovat."

"Měla bys jí nosit pořád s sebou, Sprite," řekl Remus a pomáhal mi zvedat ze země. "Můžu tě držet za ruku, jestli chceš."

"Chce, protože má ráda své přátelé a přeje jim, aby se dostali všichni do večeře zpátky," prohlásil Sirius. Moc dobře jsem věděla, že to řekl jenom proto, abych se mohla držet s Remem za ruku.

"Tohle ti teda neprominu," zašeptala jsem Siriovi do ucha naoko naštvaně a chytla se Remusovi měkké a teplé ruky.

Od té doby jsme šli mnohem rychleji. Pokaždé, kdy se objevil hrbolek, o který by mé nešťastné nohy mohly zakopnout, mě Remus upozornil. A když jsem i přesto upadla, rychle mě zachytil. Chodba začala stoupat a o chvilku později jsme vybíhali kamenné schodiště.

"A jsme tu," zašeptal Remus. Podíval se na hodinky a tvářil se zadumaně.

"Kolik je?" ptal se Sirius.

"Chvilku po páté. Už by mělo být zavřeno," odpověděl Remus.

"Fajn, otevři víko Reme," řekl James zezadu a hodil mu neviditelný plášť.

"Nechceš jít raději první ty?" zeptal se nejistě Remus.

"To zvládneš," podporoval ho Sirius. "Neděláme to poprvé, běž už."

Remus otevřel padací dveře a ze skladu patřící k Medovému ráji se vyhrnula sladká vůně. Čekali jsme, až se Remus vrátí a zjistí, jestli si můžeme uloupit pár sladkostí a po chvilce zavolal: "Vzduch je čistý."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.