Láska smrtí nekončí

29. září 2009 v 17:29 | Annie |  Jednorázové povídky
Procházeli chodbou v pátém patře. Byla plná studentů, kteří se tlačili dopředu hlava nehlava. Ve všem tom shonu si všimla těch šedých očí, které se na ní dívaly. Pozvedla ruku, aby mu zamávala. Když si ale všimla sestry, která na ní hrozivě koukla ruku stáhla a dala si pramen zlatavých vlasů za ucho.
"Ciss, co to děláš?" zeptala se jí Bella. "Víš moc dobře, že Malfoyovi jsou pro nás zakázané ovoce. Nesnášíme je," připomenula jí.
"Samozřejmě, že to vím. Nic jsem nedělala. To on na mně pořád kouká," hájila se Cissa, ačkoliv věděla, že to není pravda. Tajně se s Luciusem scházeli v tmavých zákoutích hradu, lhala sestře, milovala Malfoye. Nesměla ho milovat. Jejich rodiny byly znepřátelené už spousty let, ale co kdyby je zrovna oni dva daly dohromady? Ve chvíli, kdy se nikdo nedíval, protlačil se co nejblíže k ní.
"Dnes večer v osm hodin, stejné místo," zašeptal jí do ucha. Narcissa přikývla a když se otočila byl pryč.

"Kam jdeš Ciss?" Zeptala se Bella.
Narcissa doufala, že když bude odcházet ze společenské místnosti, nikdo si jí nevšimne. Otočila se. "Něco jsem si zapomněla v knihovně," zalhala.
"Počkej, půjdu s tebou, taky jsem si tam chtěla něco najít," usmála se Belatrix a zvedla se z měkkého křesla u krbu. Cissa si povzdechla. Celou cestu přemýšlela, jak na chvilku uniknout, rychle Luciusovi vysvětlit, co se stalo a vrátit se zpátky.
"Jé, Bell já nechala ve společenské místnosti brky. Jen si pro ně doběhnu, za chvíli jsem zpátky," než stačila Bella něco namítnout, rozběhla se pryč. Doběhla na smluvené místo. Lucius se otáčel a chtěl odejít zpět do Zmijozelu.
"Luciusi," zašeptala na něj a vtáhla ho do prázdné učebny. Začínal líbací maratón,. Ucho, krk, tváře, rty. Nevynechali žádné místo, které nebylo přikryté hábitem.
"Omlouvám se, ale Bella chtěla jít se mnou do knihovny, když jsem chtěla odejít za tebou. Musela jsem se vymluvit na brk," vysvětlila ve chvíli kdy přestali.
"Ach, Cissy co budeme dělat? Dnes mi psali rodiče, že hned jak přijedu na Vánoce někoho mi představí," vysvětloval posmutněle Lucius. Narcissa zbledla. Nechtěla aby její Lucius byl někoho jiného.
"Jako tvou nastávající?" Zhrozila se a doufala, že odpověď bude jiná než ano.
"Ano, vypadá to tak," povzdechl Lucius.
"Musím jít. Belle to bude podezřelé," líbla ho na rozloučenou Cissa a odběhla.

"Víš, že tohle je naše poslední schůzka před Vánocemi?" Zeptal se Lucius. Seděli spolu v zaprášené, tmavé chodbě, do které nikdo nevkročil snad celá staletí. Byla tma jen dva malé světelné kruhy od jejich hůlek ozařovaly maličkou část chodby.
Mlčky přikývla a z kapsy vytáhla malý, úhledně zabalený balíček. Lucius se usmál a z kapsy vytáhl balíček stejné velikosti, ovšem ten jeho nebyl tak úhledně zabalený.
"Otevři to teď," vyzval jí a strkal jí do ruky dárek.
"Dobrá, ty taky,"usmála se a podala mu svůj.
Lucius roztrhal obal, což Narcissu zabolelo, protože si s tím dala práci. Svůj dárek opatrně rozbalila, ačkoli byl zmuchlaný, jak ho Lucius několikrát rozčileně stáhl z krabičky a na několika místech potrhaný.
"Ciss, to snad ne," zareagoval Lucius na zlatý řetízek s přívěškem ve tvaru srdce ve kterém se ukrývala její fotografie. Ten samí s jeho fotografií jí daroval také. Usmála se a připínala si řetízek na nahý krček, Lucius okamžitě přiskočil a pomohl jí ho připnout.
"Děkuju," objala ho Cissa. On sám si právě prohlížel své zlaté srdíčko s Cissou, která mu posílala vzdušné polibky.
"Nikdy na tebe nezapomenu," usmíval se. "Po Vánocích se uvidíme, ale myslím, že pokud budou rodiče opravdu chtít, můžu už být zasnoubený, ba hůř oženěný."
To Cissu trápilo ze všeho nejvíc, co když už nebude jen její?
"Pošlu ti sovu, kdyby se něco převratného stalo," ujistil jí.

Narcissa byla celé Vánoce zamlklá a skleslá, jediné co jí ještě drželo bylo, že se ještě nic tak hrozného nestalo, nebo v to alespoň doufala. Dal by jí přeci vědět, nebo snad ne?
Celé prázdniny byla u sebe v pokoji a vyhlížela z okna sovu.
Belatrix Cissu neustále kontrolovala. Tušila, že za jejími zády dělá něco, co by rozhodně dělat neměla a také to pověděla hned první večer po příjezdu z Bradavic rodičům.
Útěcha přišla až dva dny před odjezdem zpět do školy. Lucius poslal po tmě a narychlo načmáraný dopis a sově přikázal, aby přiletěla až v noci.

Má milovaná,
Ukázalo se, že má nastávající je příbuzná s Blackovými, to jest s vaší rodinou. Svatba nebude.
Lucius


Poslední výlet do Prasinek, který se konal v červnu se vypařil z davu studentů a počkal na Narcissu u Chroptící chýše. Převlíkl se do čistého obleku, který sebou přinesla Cissina chůva. Pro Narcissu měla překrásné zlatavé šaty. Byl překrásný sluneční den, zpívaly ptáci, kvítí, které zveselovalo zelenou plocho nádherně vonělo.

"Omlouvám se, Bella se mě držela celou cestu a tak jsem musela zaběhnout k Taškářovi, abych jí setřásla," vysvětlovala udýchaná Narcissa. Rychle se převlékala do šatů a spolu s Luciusem a chůvou počkala, až dorazí oddávající. Lucius mezitím natrhal Cisse luční květiny.
S hlasitým Prásk se objevil drobný kouzelník s chomáčkovitými vlasy.
"Tak honem, ať to máte za sebou," pronesl a postavil se na pařez.
Přeskočil nudné projevy a okamžitě začal klást Luciusovi otázku: "Luciusi Malfoyi, bereš si Narcissu Blackovou?" vyzval Luciuse kouzelník.
"Ano," přikývl Lucius a pěvně stiskl Cissinu ruku.
"Narcisso Blacková, bereš si Luciuse Malfoye?"
Ciss začala pokyvovat hlavou a pak roztřeseně vykvíkla: "Ano."
"Nyní jste navždy mužem a ženou," potvrdil sňatek kouzelník. Narcissina chůva plakala dojetím.
"Tak honem," pobídla novomanželský pár. Oba dva se začali rychle převlíkat do bradavických hábitů.
"Půjdu," naposledy vtiskla Luciusovi vášnivý polibek a rozeběhla se po klikaté cestičce zpátky do vesnice.

"Kde jsi byla?" vyjela na Cissu Belatrix, když se Narcissa objevila u Tří košťat.
"V Medovém ráji. Copak jsem ti to neříkala?" Bránila se Cissa.
"Hledala jsem tě a nebyla jsi tam," odpověděla rozzuřeně Bella.
"Bell, přestaň mě už konečně hlídat. Nejsem malé děcko!" Plakala Narcissa a rozčíleně utekla pryč.

Na nádraží v King´s Cross štěbetalo spoustu studentů. Všichni se objímali a loučili se před dvouměsíčním odloučení. Narcissa zoufale hledala pobledlou tvář, šedé oči, plavé vlasy. Stál opřený o jeden ze sloupů. Cissa se rozhlédla, jestli v její blízkosti není její sestra a rozeběhla se k němu.
"Bude se mi stýskat," objala ho.
"Mě taky, Cissy ať se děje cokoliv jsme pořád spolu, navždy. Rozumíš?" Držel jí za rozklepané ruce.
"Miluji tě," políbila ho naposledy. Utřel jí zmáčené tváře a sledoval její záda, když odcházela pryč.

Seděla zkroucená v křesle u krbu. Zítra bude muset říct pravdu o ní a o Luciusovi. Už to nebude jejich malé tajemství, které jí hřálo u srdce. Bude muset říct tuhle pravdu rodičům i svému nastávajícímu. Po tvářích si dělaly cestičky stříbrné potůčky slz.
"Slečno Cisso, netrapte se. To Kráturu moc trápí," do pokoje jí vlezl domácí skřítek. Narcissa se pokusila o úsměv.
"Něco pro vás mám, slečno Cisso," řekl znovu Krátura a zpod své bederní roušky vytáhl malou lahvičku.
"Tohle je jed-nejed," podával Cisse malinkou lahvičku.
"A k čemu slouží Kráturo?" zeptala se Narcissa.
"Usnete, a pak až přijde čas na tu správnou dobu znovu procitnete, nebudete se muset vdát za toho budižkničemu pana Herberta. A s panem Luciusem budete moci utéct pryč," chrlil ze sebe Krátura.
"Ano, rodiče mně uloží do rodinné hrobky.. Kráturo ty jsi geniální," usmívala se Cissa a překvapeného skřítka pohladila po tváři.
"Napíšu Luciusovi dopis. Kráturo, postaráš se o to, aby mu byl doručen," Narcissa se zvedla z vyhřátého křesla a plná nadšení usedla k psacímu stolu z bukového dřeva. Vytáhla ten nejurovnanější pergamen a červený inkoust. Namočila brk do inkoustu a začala přejíždět rukou po pergamenu, na kterém se objevovalo její úhledné klikaté písmo. Když dopsala, ještě jednou si dopis pořádně přečetla a svým parfémem postříkala.
"Kráturo!" zavolala s dopisem v ruce. Skřítek za chvíli přiběhl s rozpáleným pekáčem v ruce. Zastrčila mu dopis pod bederní roušku a upozornila, aby dopis donesl co nejdříve. Cissa odešla do svého pokoje a zadívala se na malinkou lahvičku se zlatavou tekutinou. Odzátkovala ji a vypila všechen její obsah. Chtělo se jí spát, ke své posteli už nedošla.

Zatřepala dlouhými řasami, uslyšela zpěv ptáčků poletujících venku a vodu stékající po skále do malého jezírka. Ležela na tvrdé mramorové desce. Otevřela oči dokořán, byla v hrobce rodiny Blacků. Shlédla dolů. Bezvládné tělo Luciuse Malfoye leželo na podlaze, vedle něj malá lahvička s jedem.
"Luciusi," zašeptala. Seskočila z mramorové desky a vrhla se do bezvládné náruče.
"Luciusi, co jsi to provedl?," plakala. Prásk! Vedle ní stál Krátura.
"Slečno Cisso, omlouvám se. Vaše matka mi nedovolila ani na chviličku uprchnout z domu, nemohl jsem se přemístit," po jeho vrásčité tváři se koulely slzy jako hrachy.
"Ach, Kráturo, teď ho zase uvidím. Nedělej si starosti," vytáhla zpod Luciusova hábitu jeho hůlku. Namířila na sebe.
"Slečno Cisso!" rozběhl se Krátura zabránit její smrti. Narcissa zavrtěla hlavou.

"Avada kedavra," místnost ozářil zelený pramen světla, zelený jako naděje, jako start do nového života.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 samotářka samotářka | Web | 29. září 2009 v 17:35 | Reagovat

Moc hezká povídka, jen mi vadí, že na všech blozích se to hemží Billama, Clasissama a pod. Nikde se nepíše třeba o Honzovi, Aleně nebo Petrovi.. :D

2 Kenna Ardrey Kenna Ardrey | E-mail | Web | 12. září 2010 v 4:48 | Reagovat

Tak tohle je šílenej blog http://bit.ly/bLyH5t

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.