9. kapitola ~ Zlo přichází

30. září 2009 v 19:05 | Annie |  Síla přitažlivosti
Violette se nedokázala pohnout. Všechno jí bolelo a nejvíc její srdce. Nechtěla, aby takhle dopadl její slavnostní večer. Stále ležela v posteli se zavřenýma očima. Převalila se a pootevřela jedno oko. V místnosti už bylo světlo. Byla unavená. Připadalo jí, jako kdyby vůbec nespala. Zdály se jí zvláštní sny, které vždycky skončily stejně. Blackovi se jí posmívali! Zaslechla šramot z vedlejší postele, na které se Lily otočila na druhou stranu.
Violette otevřela obě oči a podívala se na bíle natřený strop v pokoji.
"Vil, ty už si vzhůru?" zeptala se Lily a otočila se zpátky, aby na sestru viděla. Violette zamručela.
"Můžu si lehnout k tobě?" zeptala se znovu Lily.
"Pojď," souhlasila Violette a posunula se na posteli. Lily přeběhla mezi postelemi a zachumlala se do vyhřáté přikrývky. Chvíli mlčky ležely a sledovaly tichou místnost, ve které spaly. Celý dům byl ponořen do hlubokého spánku. Violette přemýšlela kolik hodin může být. Sestry zaslechly šramot z Daisyny postele. Ta zívala a zároveň se protahovala. Podívala se na Violettinu postel a když spatřila sestry, jak si leží na jedné posteli přidala se taky.
"Budeme tady jako sardinky," neodpustila si poznámku Lily.
"Vyženu vás obě jestli se budete hádat," napomenula ji Violette a přitiskla se k sestře, aby se na postel vešly.
"Vil, co se včera večer stalo?" zeptala se Daisy, která večer nemohla usnout a v noci zaslechla Violette, jak potichu pláče do polštáře. Ještě teď měla oteklé tváře. Violette vůbec netušila, že ji Daisy v noci zaslechla.
"Určitě měli něco proti tomu, jak jsem shodila tu skleničku co?" vytušila správně Lily. Violette přikývla.
"Všechno bude dobré," snažila se je uchlácholit a pohladila je po vlasech.

"Dobré ráno," pozdravil děvčata Lucius a vstoupil do pokoje. "Můžu přilehnout?"
"Budeme tu namačkaní," snažila se mu v tom zabránit Daisy, která byla tak vystrčená, že pomalu padala z postele. Luciuse Daisynina poznámka neodradila a zabořil se do přikrývek vedle Lily.
"Mám hlad," prohlásila po chvíli Daisy, které hlasitě zakručelo v břiše.
"Fajn, půjdeme se dolů najíst. Rodiče už budou určitě vzhůru," vyzval je Lucius a zvedal se z postele. Hned jak otevřeli dveře do chodby ucítili vůni topinek s marmeládou, které provoněly celý dům.
Paní Malfoyová stála u sporáku a hůlkou otáčela párky na prskající pánvičce, pan Malfoy seděl u stolu a čekal až mu přijde Denní věštec.
"Dáte si párky?" zeptala se paní Malfoyová a okamžitě dávala na stůl jídlo, které připravovala. Daisy okamžitě šáhla po jedné nožičce a začala jíst.
"Doufám, že jsme vás potom moc nerušili. Hosté sice nebyli hluční, ale nahoře je slyšet každé tiché slůvko," řekla Luciusova matka a přisedla si ke stolu.
"Nic jsem neslyšela a moc se omlouvám za to, co se večer stalo, paní Malfoyová," omlouvala se znovu Violette.
"Nedělej si starosti, Druella Blacková nemá v lásce skoro nikoho kromě své rodiny," pomluvil ji pan Malfoy.
"Takhle o ní nemluv. Je to dáma, která je hrdá na svůj původ," zastávala se jí paní Malfoyová.
"Podívejte, přiletěla pošta," přerušila rozhovor Daisy a ukázala na okno, na které svým zobákem ťukala sova. Malá černovláska vyskočila ze židle a otevřela okno, aby sova mohla vletět dovnitř a doručit poštu.
"Á, Denní věštec je tady," zajásal pan Malfoy a podstrčil sově pálené několik mincí, kterými zaplatil noviny. Okamžitě je otevřel, aniž by pohlédl na titulní stránku a začetl se. Violette pomalu ukusovala topinku a podívala se na první stranu. Přečetla si veliký titulek článku, který hlásal:Šílenec vyvraždil rodinu!
"Cože?" neodpustila si Violette. Tohle jí zaskočilo.
"Co je?" zeptal se Lucius a nechápavě koukl po Violette. Dívka ukázala na titulní stránku a pan Malfoy, který si všiml jejich rozhovoru noviny zavřel a podíval se na první stranu.
Pan Malfoy překvapen titulkem začal nahlas předčítat:"Večer 25. prosince 1969 se u rodiny McKinnonových objevil neznámý muž, který si začal říkat Lord Voldemort. Po rodině, která právě oslavovala vánoční svátky chtěl, aby se přidala na stranu lidí, kteří s ním budou spolupracovat a pomohli mu se dopracovat k moci, aby ovládl celý kouzelnický svět. Rodina si myslela, že to je žert a odmítla. Lord Voldemort použil proti nim zakázanou kletbu Avada Kedavra a celou rodinu zabil. Přežila pouze patnáctiletá dcera Marlene McKinnonové Felis, která ráno odjela ke své kamarádce. Nejen tato dívka je zhroucena touto strašlivou událostí. Ministerstvo se snaží tohoto vraha zadržet, ovšem marně a varuje, aby všichni byli na pozoru! (další informace o bezpečnosti, strana 6 a 7) " dočetl Luciusův otec. V místnosti všichni otřeseni touhle hrůznou událostí zůstali potichu sedět.

"Po dlouhé době někdo použil kletbu Avada Kedavra, ale ještě nikdy nikdo nevyvraždil jen tak celou rodinu. Proč si nevybral jiný den? Zrovna o Vánocích. Chudáci ti lidi a ta dívka, co zůstala na živu. Musí se teď hrozně trápit," dodal k článku pan Malfoy.
"Říkal jste Felis McKinnonová?" zeptala se Violette.
"Ano," přikývl pan Malfoy a znovu si přečetl článek. "Znáš ji Violette?"
Violette přikývla. Přeci se to nemohlo stát Felis. Neměla jí ráda, ale tohle nepřála nikomu. Ani tomu člověku, kterého by nenáviděla až by jí pukalo srdce. Doufala, že Felis bude v pořádku, ačkoliv věděla, jak hrozné je když někomu zemře celá rodina.

Violette se posadila na parapet a z okna Malfoy Manor sledovala malé zmrzlé vločky, které se pomaličku snášely k zemi. Vzadu na zahradě se do větru ladně pohybovaly větve stromů. Byla to nádherná, ale smutná krajina. Zahlédla své sestry, které se proháněly po zahradě a koulovaly se. Tady byly šťastné. Po dlouhé době se usmívaly. Violette připadalo, že čím déle je tady, tím více katastrof přijde a ona to nemohla ovlivnit. Chtěla zpátky domů. Tam, kde jí sice ostatní ubližovali, ale tohle místo milovala. Chtěla do Bradavic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.