8. kapitola ~ Štěstí v neštěstí

30. září 2009 v 19:04 | Annie |  Síla přitažlivosti
Violette se neustále chodila dívat na ty nádherné šaty, jednou ji dokonce přistihla paní Malfoyová, která se po celá den usmívala. Neustále se štípala do ruky a věřila tomu, že to všechno je jen sen a až se probudí bude zpátky v Bradavicích. K večeru si šaty Violette konečně navlékla na sebe, padly jí jako ušité na míru. Nalíčila se světle fialovými stíny a vlasy si vyčesala nahoru do elegantního drdolu, z kterého jí kolem tváře splývaly neposedné uvolněné pramínky havraních vlasů. Později pomohla i svým sestřičkám. Vypadaly kouzelně. Lucius byl už oblečený do černého saka a kalhot a tak stál opřený o zábradlí a čekal až bude Violette hotová. Zaslechl hlas své matky, která domácím skřítkům nařizovala, co mají dělat. Věděl, že hned jak večer skončí pustí je na svobodu. Paní Malfoyová to tak dělala každý rok, byl to vánoční dárek pro skřítky. Konečně se otevřely dveře a ven vyběhly Lily a Daisy.

"Hm, moc ti to sluší," pochválil jí Lucius, když spatřil černovlasou dívku a políbil jí. Byly to jejich nejšťastnější Vánoce. Violette se na svého chlapce usmála a po jeho boku sešla ze schodů do obývacího pokoje propojeného s jídelnou, kde už bylo vše nachystané na dnešní slavnostní večer. Všude viselo jmelí ovázané červenými stužkami. Postavila se spolu s ním a sestrami do dveří pokoje, aby uvítala hosty a byla jím představena. Bála se toho, co řeknou na to, že je z chudé rodiny, která nemá tak dlouhý rodokmen jako ta Luciusova. Bála se, že její sestry něco provedou. Bála se, že jí všichni pomluví za to, že je sirotek. Pořádně se nadechla a hluboce vydechla. Pohlédla na Luciuse, který postával vedle ní. Pevně jí stiskl ruku a usmál se, aby jí podpořil. Věděl, že má strach ze setkání s úplně jinými lidmi než doteď potkávala.

"Dobrý večer," slyšela z předsíně hlasy, jak dovnitř vcházejí první hosté.
"Moc vám to dnes sluší madame Clayová," pochválil pan Malfoy šaty, některé dámě, která poděkovala a nahrnula se i se svým mužem do obývacího pokoje. Měla na sobě zelené šaty a kaštanové vlasy jí spadaly na ramena, její manžel byl usměvavý a postarší pán.
"Dobrý večer," pozdravil Lucius.
"Luciusi, drahoušku, ty rosteš jako z vody. Doufám, že v Bradavicích neděláš svému jménu ostudu," usmívala se. "A kdopak jsou tyhle mladé dámy?" zeptala se a pohlédla na Violette a její sestřičky.
"Violette Woodová, má přítelkyně z Bradavic a její dvě sestry Lily a Daisy. Vil, tohle jsou manželé Clayovi," představil je postarší dámě a jejímu muži.
"Tak to nás nesmírně těší zlatíčka," dodala a odešla, aby se i ostatní mohli s děvčaty seznámit. Violette si oddychla. Nebylo to zase tak hrozné, jak si myslela. Takhle to šlo pořád dál, ovšem ne všichni lidé byli tak příjemní, jak si Violette přála, ale Lucius ji uklidňoval, že jsou na každého nepříjemní a ona tomu věřila. Doufala, že je to pravda, a že ti lidé neví, co je ona zač.
"Dobrý večer Druello," pozdravil pan Malfoy dalšího hosta. Violette nakoukla do předsálí, aby zjistila, kdo přišel. V místnosti někdo pohodil zlatavými loknami a otočil se na Violette. Byla to Narcissa Blacková, která se neupřímně usmála.
"Nařekl jsi mi, že tu Blackovi budou," řekla Violette Luciusovi. Tohoto setkání se strachovala nejvíc. Věděla, jak ošklivě se dokáže zachovat Narcissa, tak proč by se tak nemohla zachovat i celá její rodina.
"Dobrý večer paní Blacková," pozdravil Lucius, když do sálu Blackovi vstoupili. Narcissina matka Luciuse objala.
"Moc ráda tě vidím."
"Rád bych vám představil svou přítelkyni z Bradavic, Violette Woodovou a její sestry Lily a Daisy," zopakoval už poněkolikáté Lucius.
"Moc nás těší," odpověděla paní Blacková a společně se svým mužem a dívkou s hnědými vlnitými vlasy odešla k ostatním, kteří se už touhle dobou bavili.
"Ještě se uvidíme," podotkla Narcissa a pokračovala za svojí rodinou.
"Myslím, že Blackovi byli poslední, vždycky chodí nejdéle. Půjdeme?" zeptal se Lucius Violette a nabídl jí rámě. Ta se do něho s radostí zavěsila. Doufala, že ji teď každý bude brát jako Luciusovo děvče. Nálada v Malfoy Minor přímo vysílala do nejužšího okolí domu vánoční náladu. Všichni jedli, pili a užívali si.
"Zatančíš si se mnou?" zeptal se Lucius sedící Violette, která sledovala, jak si její sestřičky hrají se svými novými kamarádkami. Černovláska přikývla a zvedla se ze židle. Na parketě tančilo jen několik párů. Violette si opřela hlavu o Luciusovo rameno a pohybovala se do rytmu hudby.
"Zajímalo by mě, co tady ta chuděra vůbec dělá," zaslechl Lucius Narcissu, která si právě stěžovala své sestře Belatrix.

Lucius doufal, že tohle Violette nezaslechla. Nechtěl, aby se pokazil ten nádherný večer. Nechtěl, aby ho zkazila ona. Ta, která si celou dobu hrála na jeho kamarádku. Začínal jí nenávidět. Chovala se úplně jinak, než z dob, kdy se nebavil s Violette. Změnila se, ale k horšímu. Trošičku ho to zamrzelo. Violette se usmívala. Byl to jeden z jejích nejšťastnějších okamžiků. Její nejhezčí Vánoce. Natáhla ruku a znovu si prohlédla prsten navléknutý na prsteníčku. Zaslechla cinkot skleniček, které dopadly na nablýskanou podlahu a rozbily se.
"Nemůžeš dávat pozor?" okřikla Lily Narcissina matka.
"Snad se nic tak hrozného nestalo. Všechno bude v pořádku zlatíčko," uklidňovala Lily paní Malfoyová a jedním švihem hůlkou byly skleničky v původním stavu zpátky na stole.
"Moc se omlouvám," řekla Lily a podívala se na svojí starší sestru. Mračila se. Tohohle se bála. Teď si všichni budou říkat, jaká jsou nemehla. Neměla tady co pohledávat. Tohle se nemělo stát.
Violette okamžitě popadla Lily za rukáv a odtáhla ji pryč.
"Co jsi tam proboha prováděla?" zeptala se.
"Jen jsem chtěla projít okolo stolů a ta blonďatá holka mě strčila na stůl," hájila se Lily.
"Narcissa to zaručeně udělala naschvál, ale teď obě půjdete spát. Nechci, aby vám provedla ještě něco horšího," zavolala Daisy, která už zpola klimbala na jedné z židlí a odvedla je do pokoje. Chvíli tam s nimi zůstala, aby se přesvědčila, že obě ulehly do postele.
"Dobrou noc," popřála svým sestřičkám a seběhla schody, aby se vrátila zpět do sálu.

"Nevím co tady vůbec chtějí. Jsou to nevychovaní spratci," zaslechla Violette z pokoje Druellu Blackovou.
"Jsou z chudé rodiny. Nedávno jim zemřela matka, asi chtěli, aby je Malfoyovi živili, když teď nemají peníze. Nechápu, jak si je mohli vůbec přivést sem," přidala se Narcissa. Violette stekla po tváři slza. Opřela se o zeď a sjela po ní dolů. Proč jsou všichni proti ní a její rodině? Do chodby vstoupil Lucius.
"Fialko, co se stalo?" zeptal se a posadil se vedle ní na schody. Zřejmě rozhovor uvnitř nezaslechl. Pevně ho objala. Věděla, že on je jediný, kdo proti její rodině nic nemá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.