12. kapitola ~ Nikdy se nepustit

30. září 2009 v 19:09 | Annie |  Síla přitažlivosti
Lord Voldemort znovu zaútočil.

S Violette se zatočil celý svět, když si přečetla místo, kde se událost stala. Nedaleko vesničky, kde momentálně bydlela tetička Laurette a její dvě malé sestřičky. Co když příště budou obětí lorda Voldemorta ony? To už by Violette opravdu neunesla. Vymrštila se z lavice a rozeběhla se ke Vstupní síni. Vybíhala mramorové schody po dvou, až se konečně dostala k sovinci. Vytáhla pergamen a brk a okamžitě začala psát. Poté našla vhodnou sovu a dopis, který napsala, sově přivázala k noze. Ta ani chvilku neotálela a okamžitě vzlétla. Dívka se jen chvilinku dívala, jak sova mizí z dohledu, když začalo zvonit a Violette se znovu rozeběhla. Dnes je opravdu divný den, pomyslela si, když uháněla chodbou ve čtvrtém poschodí. Naštěstí doběhla k učebně Obrany proti černé magii právě včas, kdy studenti zacházeli do dveří.
Felis na Violette hodila udivený pohled.
"Kdes byla?" pošeptala Vil hnědovláska.
"Musela jsem poslat sovu domů, abych se ujistila, že je všechno v pořádku," odpověděla Violette. Felis jen přikývla a začala se věnovat nové látce.

Na obědě hovor o útoku rozhodně nekončil. Zjistilo se, že zavraždění jsou vzdálení příbuzní dívky z Mrzimoru, která se tím navíc chlubila a uždíbla si na kratičkou chvíli trošku slávy v Bradavickém hradu.
Violette se rozhlížela po zmijozelském stole a hledala blonďatého chlapce. Nebyl tam a jak si povšimla nebyla u stolu ani Narcissa. Třeba se s ní prostě jen zapovídal někde na chodbě. Nebo vůbec nejsou spolu. Černovláska si nandala bramborovou kaši a začala jíst. Chvílemi se otáčela ke zmijozelským a Felicii, která jí neustále něco povídala vůbec nevnímala. Konečně se otočila na svou kamarádku, když Felis cinkla vidličkou o skleničku.
"Co se to s tebou děje?" zeptala se Felicie.
"Nic," odpověděla Violette a zakroutila hlavou. "Jen je dnes podivný den," svěřila se později se svými myšlenkami.
"To teda," přitakala dívka a obě začaly znovu jíst.

Na hodině, kterou měli odpoledne se Zmijozelem společnou se její chlapec neobjevil. Kde může být?, přemítala Violette, kdy ve večerních hodinách sama chodila po hradě a hledala Luciuse. Ze zoufalství se dokonce obrátila i na studenty ze Zmijozelu. Ti po ni vrhli jen nenávistný pohled. Na pokraji zoufalství došla už počtvrté za dnešní odpoledne do knihovny a prohledala všechny chodbičky mezi regály s knihami. Nakoukla dokonce i do oddělení s omezeným přístupem, když v tom…
"Hledáš něco?" zeptala se knihovnice, která své milované knihy hlídala před umatlanými prsty studentů.
"Ne, děkuji," odpověděla zaskočená Violette.
"Tak zmiz od těch dveří děvče, pokud nemáš potvrzení, že tam smíš," pozvedla obočí knihovnice a kostnatou ručkou ukázala na ceduli Zákaz vstupu!
Dívka okamžitě opustila prostory knihovny. Teď už jí zbývaly poslední dvě možnosti. Doufala, že až dojde do Velké síně bude tam Lucius sedět s ostatními ze své koleje, a pokud ani to neudělá bude se muset zeptat ještě jednou Zmijozelských.

Mramorové schodiště bylo jako obvykle před večeří zacpané studenty tří kolejí.
"Vil," zakřičel někdo a černovláska se okamžitě roztočila na všechny strany. Mávala na ní chlapecká ruka. Lucius! Violette se rozeběhla proti proudu spolužáků, kteří okamžitě začali brblat, co to vyvádí. Kdo by v této chvíli šel někam jinam než na vydatnou večeří? Blonďák jí zatáhl od očí studentů do nejbližší učebny.
"Kde jsi celý den byl?" zeptala se. Bál se odpovědět. Bál se, že jí opět udělá smutnou. Violette si položila ruce na prsa, zvedla obočí a čekala na odpověď.
"Ach fialko, tohle vůbec není jednoduché," povzdechl si Lucius. Nechtěl odpovídat. Nechtěl už jí nic říkat. Přál by si zůstat v téhle učebně navždy. A s Violette.
"A myslíš, že pro mě je jednoduché hledat tě celý den po škole?" obořila se na něj Violette. Byla rozzlobená.
"Promiň," omluvil se a sklopil oči na své černé tenisky. Zdál se být hodně unavený. A smutný. Že by ho tolik vykolejila to zpráva o útoku? Nebo je snad za tím ještě něco jiného? Něco mnohem horšího? Violette vyprskla něco ve stylu tss! a zakroutila hlavou.
"Fialko, nezlob se prosím," omluvil se znovu. Chtěl ji pohladit po rameni, ale dívka okamžitě ucukla. "Myslíš si, že pro mě je tohle všechno jednoduché? Dneska, co se objevil v novinách ten článek o útoku, jsem dostal zprávu z domova a rozhodně nebyla dobrá," pokračoval, tentokrát i on rozzlobeně. Violette na něho pohlédla se zvědavostí v očích. Už zase nějaká zpráva, ta která jí zlomí srdce?
"Myslím, že oba to dneska nemáme jednoduché," řekla nakonec. "Co ses tedy dozvěděl?"
Lucius vzdychl a zatřepal hlavou. Musí to říct!
"Už spolu nesmíme být. Budu se ženit," zašeptal. Violette na Luciuse vytřeštila oči a přes okraj spodního víčka přetekla první slza.
"S kým a kdy?" zeptala se černovláska.
"Kdybych se s Narcissou neoženil mohla by celá moje rodina zemřít. Je to i pro tvoje dobro fialko. Svatba bude jak oba dva dovršíme plnoletosti. Jsou to ještě tři roky, ale jestli nás ona spolu uvidí…," Lucius ani nechtěl pomyslet na to, co by se stalo. Ve vzduchu viselo těch pár slov, které Lucius nedořekl. A ticho bylo přerušeno. Něco slabounce zaťukalo na okno. Violette sebou škubla, jako kdyby se právě probrala z transu.
"Sova s odpovědí," oznámila Luciusovi a už otevírala okno, aby jí sova mohla předat dopis. "Psala jsem tetičce jestli je všechno v pořádku," vysvětlila, když se na ní chlapec nechápavě podíval. Černovláska otevřela obálku a pergamen pečlivě uhladila, až poté začala číst.

Violette,
mám pro tebe dvě zprávy. Ta dobrá je, že všechny tři jsme v pořádku. Dívka si nečekaně oddychla a dále četla.
Jak už to bývá, ta druhá je většinou špatná. Poté, co se vrátíš z Bradavic odjíždíme do Francie. Nechci, aby se vám něco stalo a utéct z Anglie bude bezpečnější.
S láskou tetička Laurette, Lily a Daisy.

Lucius přistoupil blíž a dívka se schoulila do jeho náručí. Teď by si oba přáli vrátit se zpátky na začátek. Nikdy se nepustit těla druhého. Teď, když se budou moci scházet pouze tajně už pro ně nic jiného neznamenalo, než to, užít si spolu ten poslední zbyteček chvil. Zbývalo jim jen pět měsíců. A to je velmi krátká doba prožít spolu všechno to krásné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.