11. kapitola ~ Žít přítomností

30. září 2009 v 19:08 | Annie |  Síla přitažlivosti
V lednu studenti v Bradavické škole nemluvili o ničem jiném nežli o útoku zlého Lorda Voldemorta. Na Felis McKinnonovou, která chodila s Violette do ročníku si žáci neustále ukazovali jakmile se ocitla na chodbě. Felis konečně dokázala pochopit jak se Violette cítila, když jí zemřeli rodiče a Violette se omluvila. Obě se spolu začaly bavit a svěřovali se se svými trápeními. Děvčatům to ohromně pomáhalo. Teď se Violette konečně cítila v Bradavicích jako doma. Měla alespoň jednu kamarádku, která ovšem vzbuzovala respekt ve všech, kdo se k ní jen trošku přiblížil a tak už se Violette nikdo z Havraspáru, kromě Katie a Morgan, neposmíval.

Po hodině bylinkářství, která se konala ve skleníku číslo čtyři se Violette se studenty pátého ročníku vrátila zpět do školní budovy. Venku bylo pořád spoustu sněhu a na hradě byla příšerná zima. Na některé hodiny nosili studenti dokonce i zimní kabáty a šály v barvách své koleje.
Černovlasá dívka z Havraspáru kráčela mlčky po mramorovém schodišti, aby se včas dostala na hodinu Přeměňování. Zašla za roh v prvním patře když jí někdo chytil za ruku a něžně si jí přitáhl k sobě. Věděla kdo to je. Usmála se a otočila se na blonďatého Luciuse. Hodinu Přeměňování měli jejich koleje dohromady. Violette pohlédla na jejich propletené ruce. Na jednom z jejích prstů byl navléknut prsten, který dostala od Luciuse jako vánoční dárek. Jeho kámen byl neustále černý. Lucius jí ovšem později řekl, že to je kámen nálady a jeho barva by se měla změnit. Vždyť ale zrovna teď jí u srdce hřála Luciusova láska. Byla šťastná. Nebo ne? Nebo snad ten kámen ukazuje jak moc je šťastná černou barvou? Často o tom přemýšlela, ale ještě víc o tom, co řekl pan Malfoy Luciusovi na nástupišti devět a tři čtvrtě.
"Až se vrátíš bude zřejmě všechno jinak. Užívej si s Violette do poslední chvíle." Tyhle slova jí nasadila brouka do hlavy.
"Luciusi," promluvila konečně Violette. Chtěla vědět, co se stane až se budou muset rozdělit. Chlapec se na ní podíval šedavýma očima.
"Co se stane až se vrátíme zpět domů?" pokračovala. Chtěla vědět, jestli už se s ním nikdy neuvidí. Věděla to, věděla, že jí to raní.
"Možná už tě nikdy neuvidím, nebo bude všechno jinak. Já nevím fialko. Nelámej si s tím hlavu. Budeme muset žít přítomností a nemyslet na to, co bude," snažil se jí utěšit. Spíše než Violette uklidňoval sám sebe a nedokázal si představit, že o Vil přijde. Byla jeho první láska. Miloval ji. Už jednou štěstí potkal a teď ho nemůže potkat znovu, aby mu trochu pomohlo. Oba po zbytek cesty potichu přemýšleli nad tím, co se bude dít dál. Někdo nahoře nad schody, kde byla učebna profesorky McGonagallové křičel. Violette rychlostí blesku vyběhla schodiště, aby zjistila, co se děje. Před dveřmi třídy stála skupina lidí z pátého ročníku a přihlíželi k hádce Felis, která se bránila hlasitým útokům Katie a Morgan.
"Až tobě zemřou rodiče a budeš se cítit jako já, bude ti to líto," křikla Felis na Morgan, která se ironicky usmívala a Felicii poslouchala napůl ucha.
"Moji rodiče by se ubránili nějakýmu vrahovi. Kdybys nebyla na Vánoce u nás, taky bys zemřela. Stejně jako oni," odpověděla jí Morgan.
"To tedy nevím, jestli by se ubránili největšímu černokněžníkovi všech dob slečno Conceitedová," promluvila ostře profesorka McGonagallová a vpustila studenty do třídy. Felis s Katie a Morgan si ještě naposledy vyměnily nenávistné pohledy a poté se posadily na svá místa.

Felis a Morgan se po vyučování, kdy šli všichni do svých ložnic odnést si učebnice pohádali ještě víc a nakonec se do toho musela přimíchat i Violette, protože se do ní Morgan navážela a Katie začala okamžitě taky. Havraspárská kolej vyběhla ze svých ložnic a jen poslouchala otevřenými dveřmi. Tři někdejší nejlepší kamarádky na sebe štěkaly i celou cestu ne večeři a bylo jim úplně jedno, že to pozdvižení vidí celá škola. Profesorka McGonagallová okamžitě zasáhla a udělila všem třem školní trest.

Violette se večer usadila na parapet okna v dívčí ložnici. V pokoji byla sama, protože její spolubydlící pracovali na školním trestu, a tak mohla dívka nerušeně přemýšlet. Všude bylo ticho, jen chvilkami k ní doléhaly hlasy ze společenské místnosti, které s další pozdní hodinou začaly ustávat. Podívala se na dnes jasné, ale tmavé nebe. Vypadalo jako tmavomodrá látka, na které je našito spoustu malinkatých diamantů. Violette si přitáhla kolena k bradě. Krátce před půlnocí, když se už chtěla zvednou a ulehnout do postele se otevřely dveře.
"Violette? Proč už nespíš? Lekla jsem se," zeptala se Felis a přešla k oknu.
"Omlouvám se Felis, nějak se mi nechtělo do postele. Kde jsou?" zeptala se a pokynula hlavou na dvě prázdné postele patřící Katie a Morgan.
"Musely jsme mít záchody na celém sedmém patře, hlídala nás při tom ta opelichaná zrůda. Morgan se rozhodla, že si trochu pomůže hůlkou. Jenže kočka a starej jsou zřejmě propojení telepatií, a tak celý udýchaný hned přilítl, co tu vyvádíme. Kate to chtěla svést na mě, ale Norissová zamňoukala a přiskočila k Morgan, a tak jim dal ještě šestý patro," Felis se na konci vyprávění spokojeně usmívala.
"Budou tam asi až do rána co?" smála se i Violette. Felis přikývla.
"Půjdu si lehnout," zívla Felis a rychle se převlékla do pyžama. Violette ještě stihla popřát Felis dobrou noc, a pak se i ona propadla do říše snů.

Ráno se Violette probudila jako obvykle. Její společnice ještě spokojeně chrupali, a tak se potichu přemístila do koupelny. Když vyšla už na ni koukala Felis, a tak se za chvilku přichystali a rozhodli se odejít na snídani.
"Měli bychom je alespoň vzbudit," řekla černovláska. Přešla tedy ještě k postelím, a opatrně s dívkami zatřásla. Morgan něco zamlela a Katie pomalu otevírala oči.
Do Velké síně se postupně připojovali i Nebelvírští a Mrzimorští a pod mramorovými schody se k Violette a Felis připojil i hlouček Zmijozelu, mezi nimi byl i Lucius, který si s dívkami popřál krásné ráno. Ve Velké síni to vřelo jako obvykle. Violette zabořila lžíci do kukuřičných lupínků s mlékem a chvilkami usrkávala teplého čaje.
Za několik minut se k nim sneslo spoustu sov a studenti začali otvírat své balíčky. V síni to začalo bzučet jako ve včelím úle. Studenti, kteří odebírali Denní věštec začali svým spolužákům ukazovat titulní strany. Jeden výtisk se nakonec dostal i k Violette s Felis a tak se i ony mohly dozvědět, co se stalo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.